Před 105 lety v Krkonoších zahynuli Hanč s Vrbatou. Dobové noviny ale psaly jen o jednom z nich
Hanč byl sportovec, kterého znali lidé po celém Rakousku-Uhersku, nejen na horách. Dokazuje to i krátká zpráva, která vyšla 26. března 1913 v Lidových novinách den po závodě, při němž Hanč zemřel. Hančovi je na zažloutlých stranách věnován asi desetiřádkový text. „Dnes v noci došly sem zprávy, že lyžařský sport o Velikonocích vyžádal si na Krkonoších dvě oběti. Při včerejších lyžařských závodech ve Vrchlabí byl známý český lyžař Bohumil Hanč na tuře přepaden divokou vánicí a mrazem klesl.“
Tragický příběh, který se na krkonošských pláních odehrál, lépe popsaly Národní listy. Na 105 let starých listech je bežkařský závod popsán v v rubrice Sportovní věstník. V čísle z 26. března novináři Hanče popsali jako „dokonalého gentlemana a uvědomělého člověka, který se stal obětí svého mistrovského umění“.
Bohumil Hanč skutečně patřil k nejlepším českým závodníkům v běhu na lyžích, za sebou měl již řadu vítězství. „Byl několikanásobným mistrem zemí Koruny české v běhu na lyžích na 50 kilometrů,“ říká historik Jan Adamec, který vyučuje na Vyšší odborné škole publicistiky. Dodává, že svými výkony se Hanč řadí mezi průkopníky běžek u nás.
Zapomenutý hrdina
Bylo pondělí 24. března 1913 a na Labské boudě startoval závod na 50 kilometrů v běhu na lyžích. Ačkoli závodníci vyráželi na trat´ v košilích za téměř jarního počasí, po dvou hodinách se azurové nebe zatáhlo a přihnala se sněhová vánice. Závod byl proto zrušen a běžkaři se postupně vraceli. „Na trati zbyl už jen Hanč. Jel v čele závodu a kvůli vichru neslyšel volání rozhodčího, že se závod kvůli počasí zrušil,“ vysvětloval už dříve ředitel Krkonošského muzea v Jilemnici Jan Luštinec.
Když se Hanč nevracel, vypravili se ho ostatní hledat. Jako první ho našel Emmerich Rath, pražský Němec, který se závodu také účastnil. Ten byl ale po válce z příběhu „vymazán“. „Rath po válce z příběhu ,zmizel‘, protože svou obětavou snahou o záchranu Hanče narušil pozdější mýtus o soupeření Čechů a Němců,“ objasňuje historik Adamec příběh zapomenutého hrdiny.
Ovšem tehdejší noviny statečnost Němce ocenily. „Rath předstihl všechny ostatní, kteří Hanče hledali. Nalezl na Krakonoši zapíchnuté lyže a u nich nešt´astného lyžaře, jehož rty svíraly ještě píšt´alu, kterou marně se dovolával pomoci,“ píší Národní listy. Rath se pokusil Hanče zachránit – vlekl ho vánicí téměř 100 metrů, ale šlo to ztěžka. Doběhl proto zpátky na Labskou pro pomoc.
Druhá záchranná skupinka mezitím našla dalšího zmrzlého – Václava Vrbatu. Závod se ještě běžel, když Vrbata potkal ve sněhové bouři Hanče. Dal mu svůj kabát a čepici, aby jeho přítel mohl v závodu pokračovat. Sám se tím ale odsoudil k smrti.
Druhý neznámý
Samotnému Vrbatovi se v tehdejších novinách dostalo jen malé pozornosti. V obou citovaných listech se sice píše o dvou nalezených tělech, ale ani v jednom periodiku není zmínka o tom, že šlo o Václava Vrbatu. Identita druhého mrtvého zůstala neznámá až do druhého dne, kdy se ukázalo, že jde zřejmě o Hančova přítele z vojny.
Obě periodika ale neopomněla vyjádřit upřímnou soustrast vdově, jež tou dobou čekala s Hančem potomka. Na Slávku Hančovou se vypisovaly dokonce i pomocné sbírky. „Když se jí pak v dubnu narodil syn Bohumil mladší, matka mu zakázala chodit do hor, protože byl slabý na srdce,“ připomněl v roce 2013, tedy při stém výročí krkonošské tragédie, týdeník Respekt.
