Pražské „náplavy“: Doma nás uráží, v Praze berou
Rozdíl mezi rodilými Pražany a těmi přistěhovalými, který je patrný na první pohled (či spíše poslech), je přízvuk. Časem odezní, ale zpočátku dialekt okamžitě prozradí, zda v Praze člověk vyrůstal nebo zda je takzvaná „náplava“.
Když člověk přijede z Moravy do hlavního města, často si s sebou veze hlavu plnou ideálů, vidinu splněných snů a obavy, zda ve džungli velkoměsta obstojí. Praha je totiž pro lidi z malých měst možnost, jak se například lépe uplatnit na trhu práce nebo jak studovat kvalitní školu. „Vypadnout z našeho osmitisícového města do Prahy byl můj sen,“ vzpomíná Pavla Gabrhelíková z Hulína.
Většina těchto lidí však přijíždí s jedním velkým handicapem – s předsudkem.
Tam u nás
Pražáci se neumí chovat, cajzli z Práglu, namyšlení frajeři, zazobanci, nuly, co nic neumí. Tak se často na jihu a východě České republiky mluví o obyvatelích hlavního města. Je to obecně zažitý stereotyp, kterého se řada lidí nechce vzdát. A tuhle velkou přítěž s sebou vláčí každá „náplava“, co si sbalí buchty do ranečku a vydá se vstříc zlaté stovce věží.
Nevraživost mezi Pražany a Moravany nechápe ani Hana Rachfalíková z Ostravy. „Nikdo mi tam u nás není schopný vysvětlit, co jim vlastně na Pražanech vadí. Většinou to skončí u toho, že nesnesou ve větách ‚hele‘ a ‚-ej‘,“ říká.
Některé konkrétní pobouřené reakce a diskuze na internetu mluví o pragocentrismu. Což je, zjednodušeně řečeno, prosazování Prahy všude a ve všem, kde je to aspoň trochu možné. Pro Vladana Vaňka, Moravana z Hané, je však právě pragocentrismus nešvarem jeho práce. „V mé budoucí profesi – novinařině – je hluboce zakořeněný,“ vysvětluje.
Jak přežít? Podle návodu
Vzhledem k množství „náplav“ v Praze vznikla na internetu spousta manuálů a návodů, jak tu žít a přežít. Jsou určené právě lidem přistěhovaným ze všech koutů republiky. Některé jsou více či méně pravdivé, některé jsou myšleny vážně a jiné slouží jen pro zasmání. Když ale víte, že ten vtip je vlastně pravda, pobaví vás to je z poloviny.
Úsměv na tváři při čtení takových manuálů je doprovázen zdviženým obočím a vědomím, že takhle to opravdu chodí. V jednom z těchto „návodů na život“ je pod bodem čtyři věta: „Nenadávejte Pražákovi do čecháčků nebo cajzlů. Pravděpodobně je původem z Moravy nebo ze Slovenska.“ A to je holý fakt.
Pod dalším bodem v této zázračné příručce přežití najdete, že pokud budou Moravané jezdit příliš často do Prahy, přestanou je mít doma rádi, protože „úzké vztahy s Pražáky jsou, obzvláště na brněnsku, považovány za neodpustitelnou krvesmilnou zradu“. To je bohužel taky fakt. Paradoxně to totiž ve výsledku mají „náplavy“ těžší doma než v Praze.
„Na celé téhle věci mi vadí jedno. Když přijedu domů, všichni mě zdraví větou typu: Pražačka přijela! Občas to zní jako urážka,“ zlobí se Hana z Ostravy. A i když s ní mnoho z přistěhovalých Moravanů souhlasí, zažitý stereotyp to asi nezmění.
Možná se tak děje proto, že lidé, kterých se celá věc přímo týká, o ní prostě nemluví. Když sedíte se skupinou lidí v hospodě u piva, kde si každý čas od času postěžuje na těžkosti všedního dne nebo se kolektivně probírají trable každého z nich, Moravané se samozřejmě přidají. Sedávat mlčky v koutě totiž nemají ve zvyku. Ale o tom, jak se jim doma posmívají, se zmíní jen málokdy.