Zadejte hledaný název
Magazín studentů Vyšší odborné školy publicistiky

Pravidlo překladatele pro dabing: Kulturní reálie řeším tak, aby je chápala i moje máma

Úskalím práce dabingových překladatelů jsou nejen kulturní reálie, ale i dvojsmysly a přízvuky v cizím jazyce. „Křoví, co vypadá jako Halina Pawlovská.“ utkvělo v paměti snad každému, kdo viděl animovaný film Shrek 2. Překladatelé musí často vymýšlet úplně nové věty, které mají s originálem pramálo společného. Dabovaný film má pak směřovat k nedostižnému ideálu - tedy aby bylo co nejméně poznat, že byl původně natočen v cizím jazyce.

Televizní diváci jsou zvyklí koukat na zahraniční tvorbu s českým dabingem. Snaha televizní stanice Prima Cool zavést v roce 2011 na obrazovky zahraniční seriály v původním znění s titulky proto skončila neúspěchem. O to důležitější úlohu mají překladatelé dabingu, kteří se musí postarat o to, aby vše v českém překladu znělo přirozeně. Sami se tak často stávají autory vtipů, které by po doslovném přenesení do cílového jazyka vůbec nedávaly smysl. „V seriálu Teorie velkého třesku udělala postava Howarda, který je židovského vyznání, slovní hříčku na ,jew’ a ,jewelry’ (žid a šperky). V češtině to ale nedává smysl a tak jsem změnil význam a zkusil jsem udělat vtip na ,žid’ a ,židle’,“ líčí překladatel Petr Finkous, který právě za překlad tohoto seriálu získal v roce 2014 cenu Františka Filipovského za mimořádnou kvalitu překladu.

Ne vždy je ale překlad možný. Finkous, který má na svém kontě tituly jako Mamma Mia! nebo Star Trek filmy i seriály, dodnes přemýšlí, jak měl vyřešit situaci, kdy postavy z Teorie velkého třesku sedí v autě a hrají slovní fotbal s chemickými prvky. „Pořád mě nenapadlo lepší řešení, než že na začátku jeden z nich řekne ,Budeme to hrát v angličtině.‘ Nechal jsem tam pak původní slova v cizím jazyce, protože v češtině máme pro chemické prvky jiné názvy,“ vzpomíná na překlad, se kterým není spokojený.

Naopak hrdý je na první díl animované pohádky Shrek, který je plný překladatelských záludností a kde některé hlášky dokonce zlidověly. Příkladem je třeba říkanka hraček, které vítají před hradem Lorda Farquaada návštěvníky písničkou. Ve verši: „Kdo se tváří kysele, ten ať jde do prde… háje.“ Finkous v překladu naznačil pouze první slabiku peprného výrazu. Dábérka přidala druhou, aby ji vyšel rytmus a poslední třetina slova zůstala nevyřčena. V originále je jasné, které slovo asi chtěly hračky vyslovit, ale nezaznělo ani z části.

Podle Finkouse je klíčovou vlastností pro kvalitní překlad znalost mateřského jazyka, protože jen tak lze vymyslet opravdu přesné formulace. „Leccos si lze ale dohledat ve slovníku, na internetu nebo se zeptat expertů,“ vysvětluje Finkous práci s odbornými termíny. K filmům, které jdou do kina a ne rovnou na DVD, pak překladatel velmi často dostane poznámky, které upozorní na to, že některá z postav udělala dvojsmyslný vtip nebo narážku na něco, co by překladatel nemusel znát. To jsou například vymyšlená slova nebo jména známých osobností.

Celebrity s jiným jménem

Velkým tématem v dabingu jsou popkulturní narážky specifické například pro anglicky mluvící země. „Kvalita překladatele se pozná tak, že je schopen převést reálie takovým způsobem, které divák pochopí, ale zároveň si u nich neťuká na čelo,“ říká překladatel. V dabingu thrilleru Generálova dcera například postava Johna Travolty mluví o komediálním seriálu Honeymooners, který se v Česku nikdy nevysílal. Finkous ho zde nahradil britským seriálem stejného žánru ze sedmdesátých let s názvem Randall a Hopkirk, který po revoluci uvedla Česká televize. Divák tak získal lepší představu, že se jedná o něco opravdu starého. „Když se ale na stejném místě objeví v titulcích replika ,Snad nekoukáš na staré díly Majora Zemana?‘, kterou vysloví Američan, divák začne přemýšlet, proč by Travolta mluvil o československém seriálu z dob komunismu a začne ho to odvádět od děje.“ uvádí Finkous příklad špatné práce s reáliemi.

Univerzální postup při řešení takovýchto situací ale neexistuje. Při zmínkách méně známých celebrit se Finkous snaží řídit poměrně jednoduchým pravidlem: „Pokud bych v replice nechal původní jméno celebrity, rozuměla by tomu moje máma?“ Za méně šťastné považuje například užití slova „Paroubshrek“ v pohádce o Shrekovi, kde za pár let už mladší generace postavu bývalého politika Paroubka nemusí znát.

Přízvuky sklouzávají k parodiím

Čeština na rozdíl od angličtiny nedisponuje takovou škálou přízvuků, které často dokreslují charakter jednotlivých postav. U cizích akcentů je třeba si dát pozor na to, aby celá situace nesklouzla k parodii. Šišlající Němec, který místo „v“ říká „f“ je podle překladatele už hodně na hraně. Diváky oceňována je ale postava Hermese z kresleného seriálu Futurama. „Na začátek repliky jsem Hermesovi napsal ,Zdarec!’ a od té doby režisér věděl, že postava bude používat hantec. Já psal dialogy obecnou češtinou, ale herec si to pak přeložil do nářečí sám,“ popisuje překladatel vznik Jamajčana, mluvícího brněnským dialektem.

Při samotném dabování ve studiu je zásadní výslovnost a na pravopis v překladu se tolik nelpí. Veškerá jména a názvy proto musí překladatelé vypisovat foneticky. Nezasvěcené oko se pak může zhrozit nad tvary jako je například „Ajronmen v Ňújorku“ (Iron-man v New Yorku). V seriálu Teorie velkého třesku je postava, která má vadu řeči. Tento nedostatek vyřešil Finkous šišláním, takže psal veškeré repliky foneticky. V tak velké míře s tím však měl dabér Martin Sobotka problém a text se mu četl špatně. Dnes už spolu mají Finkous se Sobotkou dohodu, že je vše napsáno normálně a problematické hlásky jsou pouze zvýrazněny.

Po odevzdání žádná korekce

Ve studiu občas vznikne situace, kdy se režisér nebo dabér snaží opravit „chybu“ překladatele. „V jedné replice byl výraz ,yellow pages’ používaný pro telefonní seznam. U nás řekneme ,zlaté stránky’ ,ale dabér slyšel v původním znění ,yellow’ a tak řekl ,žlutý‘. Za blbce je pak ale překladatel,“ stěžuje si Finkous na nemožnost do dialogů po odevzdání překladu zasahovat. Většinu své práce pak už vidí rovnou v kině nebo na televizní obrazovce. Po šestnáctileté praxi si je velmi dobře vědom slov, která volí a v případě nejasností obtížná místa konzultuje s kolegy překadateli. Neodborné zásahy do dialogů na poslední chvíli proto nejsou příliš šťastné. U děl na kterých mu opravdu záleží, se mu ale občas povede vyjednat výjimku a může překlad korigovat i přímo ve studiu. To se ale stává zřídkakdy.

Jindy je ale problém opačný a film se neustále namlouvá znovu, protože zahraniční studio posílá pořád nové verze díla, podle toho jak materiál přestřihává. Překladatel proto musí neustále kontrolovat, v jakých scénách nastala změna. „Při takovéhle práci se o žádném filmovém zážitku mluvit nedá. Celý obraz je navíc rozmazaný a plný vodoznaků, čímž se produkce snaží omezit šíření pirátských kopií. Když vám to pak dají zpátky po čtvrté, tak už vás to přestává bavit,“ říká Finkous. Rozmazaný obraz pak kolikrát zakrývá i důležité objekty, o kterých se mluví a tak musí překladatel místo konkrétních slov jako „kniha“ nebo „noviny“ užít výraz „něco na čtení“.


Jakub Říha
Jakub Říha
Jsem studentem II. ročníku Vyšší odborné školy publicistiky se zaměřením Autorská žurnalistika, příležitostným grafikem a milovníkem německého rapu. Když mám možnost, věnuji se volnočasovým aktivitám pro mládež, jako jsou například tábory s výukou angličtiny.
Další články autora
X
Nastavení cookies
Funkční cookies
Tyto cookies jsou nezbytné pro fungování našeho webu a nelze je deaktivovat.
Analytické cookies
Slouží především pro sběr dat ohledně chování na webu (typicky Google Analytics).
Reklamní cookies
Slouží hlavně pro remarketing (typicky Google Ads).
Personalizační cookies
Slouží pro pokročilou analytiku a personalizaci obsahu.