Zadejte hledaný název
Magazín studentů Vyšší odborné školy publicistiky

Praha očima turisty je krásná, ale ne vždy přátelská

Davy lidí, nespočet cizích jazyků, cvakání fotoaparátů a listování v průvodcích či mapách. Tak většinou vypadá centrum naší metropole. Jak se ale turisté v Praze cítí? Rozhodla jsem se zjistit, jak moc vstřícné je k turistům naše hlavní město a jak jeho návštěvu vnímají. Proto se na jeden den stávám sínem dvou studentek, které přijely na krátkou návštěvu ze švédského Malmö.

Na náměstí IP Pavlova se setkávám s třiadvacetiletou Karolin Backström a její stejně starou kamarádkou Louise Nilsson. Vycházejí ze svého hostelu a míří do centra. Chtějí poznat Staré Město, zkusit českou kuchyni, nakoupit pár nových věcí a podívat se na Vyšehrad. Je hezký den a ačkoliv je stále ještě zima, je příjemně a svítí sluníčko. „Musíme tudy,“ ukazuje Louise směr, poté, co pořádně zkontrolovala mapu. Vydávají se směrem k Václavskému náměstí a povídají si o plánech na dnešní den a hodnotí své ubytování, které předčilo jejich očekávání.

Po příchodu na náměstí se dívají na sochu svatého Václava, vyfotí se před budovou Národního muzea a rozhlíží se kolem. „Hele, Starbucks, co takhle ranní káva?“ obrací se Karolin na svou kamarádku, která souhlasí. Objednají si, číšník se zeptá na jména, která následně napíše na kelímek, popřeje jim hezký den a ony s úsměvem na rtech a kávou v ruce odcházejí.

Procházejí se po náměstí a pozorují výlohy. „Mají tu téměř stejné obchody, jako u nás a koukej na ty levné ceny!“ nechá se slyšet Karolin. Koupí si náušnice, šátek a dvě trička a spokojeně se vydávají do uliček Starého Města. Obdivují architekturu a čtou si ve svém průvodci. Louisa chce vidět Klementinum a Národní divadlo, Karolin Karlův most. „To se projdeme,“ komentuje to Karolin zatímco se proplétá mezi davy lidí. Počet turistů i místních v ulicích je pro ně asi největším překvapením a to především právě na Karlově mostě. I přes zástupy cizinců však dívky našly Sebastiana Rehnberga, dávného kamaráda a rodinného přítele, který však dlouhodobě žije v Česku a se kterým zde měly krátký sraz.

S angličtinou moc nepochodily

Je téměř poledne a proto se rozhodnou vrátit ke svému hostelu a navštívit nedalekou restauraci. „Musíme tramvají, vidíš? Číslo 22 by nás tam mělo dovést,“ říká nejistě Louise po pohledu do mapy. Bezradně se ale rozhlíží, protože ačkoliv na zastávce vidí dané číslo, nemá tušení, jak koupit lístek. „Prosím vás, mohl byste nám poradit?“ ptá se mladého pána, který postává na zastávce. Ten jen zakroutí hlavou a dá na vědomí, že nerozumí anglicky a vedle stojící paní se odvrací a odchází směrem pryč. Ani s další paní nemají štěstí, protože její odpověď je „no english“. To už jsou opravdu naštvané a přemýšlejí, co udělají, protože na černo jet nechtějí. V tom přichází na zastávku mladík a Karolin se k němu rázně vydá. „Prosím vás, víte, jak bychom si měli koupit lístek na tramvaj?“ ptá se Karolin.

Lámanou angličtinou je pošle za roh, kde je také stanice metra a řekne, že na lístky je tam automat. A tak se tedy vydávají do metra, koupí lístek a jedou zpět na Muzeum. Odtud je to do restaurace Demínka, kde chtějí ochutnat české jídlo, jen kousek. Louisu zarazí především ceny. „Je to dražší, než nám říkala Lucie, ta známá z Kolína, pamatuješ?“ Karolin namítá, že je to pochopitelné, přece je upozorňovala, že Praha a především její centrum je dražší, než jiná města. Objednávají si guláš a svíčkovou a rozhodnou se to zapít pivem. „Zkusíme to po česku,“ smějí se. Je to pro ně něco nového, ale chutná jim.

Památky i noční život

Po obědě se vydávají na Vyšehrad. Při vstupu do metra do Karolin vrazí starší paní a netrpělivě se po nich ještě ohlédne. Karolin jen zakroutí hlavou. Na Vyšehradě vystupují a přemýšlejí, kterou cestou se vydat. Až po chvíli si v dálce všimnou šipky ukazující směr na Vyšehrad a poté už nemají problém. Celý park projdou a jsou nadšené z krásné vyhlídky a pěkného prostředí, které navíc není přeplněné cizinci.

Nemohou samozřejmě navštívit Prahu bez pořádné noci v baru! „Zkusíme konečně ten absinth?“ ptá se Karolin, ale nakonec k tomu neseberou odvahu. Zábava je však i bez něj v plném proudu, protože poznaly partu lidí ze Španělska a našly tak nové kamarády. To je potěšilo. Nečekaly ale, že si u nás udělají přátele ne mezi Čechy, ale mezi Španěly. Praha je nezklamala. Líbila se jim především historická architektura a také levné zboží. Lidé se jim zdají přátelští, avšak potkaly zde kromě milých také nepříjemné osoby. Líbila se jim atmosféra ve městě a jeho multikultura. Podle nich zde každý může najít něco, co ho zaujme.


X
Nastavení cookies
Funkční cookies
Tyto cookies jsou nezbytné pro fungování našeho webu a nelze je deaktivovat.
Analytické cookies
Slouží především pro sběr dat ohledně chování na webu (typicky Google Analytics).
Reklamní cookies
Slouží hlavně pro remarketing (typicky Google Ads).
Personalizační cookies
Slouží pro pokročilou analytiku a personalizaci obsahu.