Praha 3 oslavila 65. výročí konce války
Návštěvníci akce Barikáda 2010 se mohli účastnit stavby barikád proti Němcům. Hlavním bodem programu pak byla ukázka rekonstrukce bojové akce – dobývání budovy školy na Pražačce, která v květnových dnech před pětašedesáti lety sloužila jako kasárna jednotek SS a vězení českých vlastenců. Nechyběl ani pokus o průlom sevření oblíčených Němců za pomoci historické pásové a kolové techniky. Na místě probíhala také výstava dobových fotografií z povstání na Žižkově, milovníci historie si mohly prohlédnout dobový vojenský tábor nebo se zúčastnit diskuse s odborníkem z Vojenského historického ústavu Praha. Z dobových archivních materiálů jednoznačně vyplývá, že Květnové povstání v Praze bylo jedním z okamžiků našich dějin, kdy tisíce lidí zvolily čin namísto ustrašeného vyčkávání a starosti o pouhé fyzické přežití. Ozbrojené vystoupení proti nacistům bylo pro ně totiž návratem k lidské důstojnosti, morální satisfakcí, s jejíž pomocí ze sebe setřásli dlouhých šest roků plných ponižující bezmoci.
Květnové povstání českého lidu proti německým okupantům vypuklo 5. května 1945. Ten den informoval Sovětský svaz Američany o operaci směřující k osvobození Prahy a vyzval je, aby dodržovali dohody z Jalty a nepřekračovali Spojeneckými generály předem dojednanou demarkační linii procházející katastry měst České Budějovice-Plzeň-Karlovy Vary. Americká armáda, která vstoupila do Československé republiky 22. dubna 1945, tak paradoxně nemohla přijít sto padesát kilometrů vzdálené Praze na pomoc. Dne 6. května zahájila německá armáda a oddíly SS útok na Prahu a snažila se dosáhnout absolutní kontroly nad městem. Během 7. a 8. května Němci získali převahu v okrajových částech Prahy a snažili se dobýt střed města, zejména Staroměstskou radnici. Před úplnou porážkou zachránila české povstalce armáda generála Vlasova, která přešla na jejich stranu a zaútočila na německé jednotky.
Andrej Andrejevič Vlasov byl ruský generál, který se v německém zajetí přidal na stranu svých věznitelů. Vytvořil antistalinistickou Ruskou osvobozeneckou armádu, která se v průběhu Pražského povstání rozhodla bojovat jak proti německým jednotkám, tak i proti postupujícím Rusům, kteří Vlasovce považovali za zrádce a bez milosti je popravovali. Přestože 8. května 1945 vyhlásilo vrchní velení německé armády všeobecnou kapitulaci všech branných sil, kterou akceptoval i německý vojenský velitel Prahy generál Toussaint a podepsal s povstalci příměří, klid zbraní neuznávali některé fanatické jednotky SS a mladí příslušníci HitlerJungend. Navzdory tomu, že některé nepřátelské jednotky se buď začaly vzdávat, anebo opouštěly Prahu, jiní fanatičtí nacisté dál odstřelovali Pražany v ulicích. Sovětská armáda od nich definitivně osvobodila Prahu 9. května 1945.
Kolik přesně během květnových bojů zemřelo lidí asi již nikdo nezjistí, mnoho obětí se nepodařilo přesně identifikovat ani spočítat. Historici odhadují, že si povstání vyžádalo až 4000 obětí v Praze a dvojnásobný počet mimo hlavní město. O život tehdy přišlo přes 1500 českých vlastenců (včetně žen a dětí), 1000 Němců, 300 vlasovců a 692 vojáků Rudé armády.