Populární home office má i stinné stránky. Hlavně mladí bojují se svou psychikou
Jan Růžek (24) začal pracovat v PR agentuře už ke konci svého bakalářského studia. „Díky home office můžu být v práci prakticky odkudkoliv, což bylo ze začátku super. Chodil jsem souběžně do školy, kde jsem se vídal s kamarády, ale tohle období je pryč,“ líčí Růžek. Teď už fungování z pohodlí domova za takovou výhodu nepovažuje. Názor změnil ve chvíli, kdy získal titul a stal se z něj zaměstnanec na plný úvazek. „Agentura, ve které pracuji, se snaží co nejvíce zachovávat režim na dálku. V kanceláři se potkáváme jen jednou týdně na poradách. Zbytek času si koordinuji sám,“ popisuje Růžek. Přiznává, že se kvůli tomu začal setkávat s řadou úskalí: „Někdy mám problém vyhranit si pracovní dobu, jindy zase třeba vylézt z postele a nabudit se k výkonu.“
Michal Kubánek, který působí jako terapeut v centru Psychoterapie Anděl, potvrzuje, že části současné mladé generace chybí klíčové dovednosti k hladkému zvládnutí home office. Konkrétně třeba uzpůsobení domácího prostoru k práci nebo sebeorganizace. „Lidská společnost je dnes postavená na vnějších motivátorech. Celá školní docházka vede spíše k přípravě na chození do zaměstnání než na práci z domova,” vysvětluje, proč to podle něj není řešení pro každého. „Home office je vhodný především pro lidi, kteří jsou pohánění profesní výzvou, finanční odměnou, důvěrou a odpovědností, možností rozvoje, absencí stresu a příjemným pracovním prostředím. Problém mohou mít naopak lidé, kterým záleží převážně na uznání za výkon, zábavě při práci, efektivní komunikací, spoluprací a vztahy na pracovišti,” zdůrazňuje Kubánek, jakou roli hraje v tomto případě motivace zaměstnanců.
Benefit, který má svá ale
Kvůli práci z domova často trpí hlavně psychika. Dle zkušenosti psychologa Kubánka přibývá mladých klientů s existenciálními problémy. „Lidé doma tíhnou k prokrastinaci (tendence odkládat plnění povinností na pozdější dobu, pozn. red.). Mají tak více času přemýšlet o svém životě, kam vlastně směřují, zda má jejich práce smysl a podobně. Jedná se především o případy jedinců, kteří stojí na úplném začátku profesní dráhy,” vysvětluje, ale dodává, že duševní zdraví však ovlivňuje více faktorů. „Dalším velmi důležitým tématem pro většinu z nich je pocit samoty a izolovanost,” uvádí Kubánek. „Mladí se cítí odstřižení od kolektivu. Chybí jim zpětná vazba od zkušenějších kolegů, bez níž jim schází sebedůvěra a své výkony zpochybňují,” upřesňuje psycholog.
I přesto velká část zaměstnavatelů nabízí home office jako benefit. Má to i své výhody. Třeba Barbora Chovítová (30) mohla díky práci z domova začít znovu studovat. „Stíhat studium a k tomu být každý den fyzicky v kanceláři bylo nemyslitelné. Naskytla se mi úplně nová, skvělá příležitost,” říká zaměstnankyně banky a současně studentka druhého ročníku Vyšší odborné školy publicistiky. I přes všechny výhody si podle ní práce z domova vybírá svou daň. „Ta volnost narušuje váš běžný režim. Já jsem na začátku hrozně zpohodlněla a ráno se třeba ani nepřevlékla z pyžama. Narušení rutiny mi začalo způsobovat nepříjemnou únavu, zhoršil se mi spánek,” popisuje, jak se s postupem času cítila stále mizerněji. „Byly dny, kdy jsem s nikým nepromluvila. Přišla jsem si hrozně osamělá a nic mi nedávalo smysl,” dodává.
Tichých výpovědí přibývá
S nástupem další generace na pracovní trh se téma duševního zdraví dostává více i do veřejného prostoru. Dvacátníci sice chtějí podávat dobré výkony po vzoru starších kolegů, ne však na úkor vlastní psychiky. „Už dříve jsem měla problém oddělit práci od osobního života. Když jsem během pandemie přešla do režimu home office a následně tímto způsobem fungovala další rok, splynutí se ještě prohloubilo. Pracovala jsem dlouho do noci, rušila setkání s kamarády. Pořád mi ale přišlo, že nedělám dost,” popisuje svou zkušenost Jana Málková (23), která se živila tvorbou obsahu na sociální sítě. Po třech letech se začala cítit přehlcená a z práce odešla.
Podle zakladatelky francouzské poradenské a koučovací společnosti Conscious Cultures Sandry Fillaudeau je kultura shonu, tedy práce od nevidím do nevidím, v posledních letech naprosto běžná. Často kvůli ní dochází k sloučení osobního a pracovního života. Přerušení už tak tenké hranice pak může vést k syndromu vyhoření. Zástupci generace Z se riziku snaží předcházet. V polovině minulého roku se například na platformě TikTok objevilo video, ve kterém mladý Američan vysvětluje spojení „quite quiting“ (v překladu „tichá výpověď“). „Jedná se o způsob výkonu striktně v rámci mezí, které určuje pracovní smlouva. To znamená přesně podle popisu, bez přesčasů nebo neustálého připojení na firemní e-mail,” vysvětluje odborník na pracovní vztahy Jan Klusoň. Myšlenkou je prosadit fakt, že lidskou hodnotu neurčuje práce. Kritici ho však často chápou jako lenost a snížení pracovního nasazení mladých.
Někteří experti takový názor vyvrací. „V posledních letech se ve světě střídá jeden zdroj úzkosti za druhým. Pandemie, klimatické změny, válka, prudká inflace… Co když ten, co dnes „v tichosti podává výpověď“, ještě do včerejška „v tichosti trpěl“,” uvádí Filladeau. Odkazuje tak na studii Institutu pro demokracii a ekonomickou analýzu. Podle dat z roku 2020 má 36 % Čechů ve věku 18 až 24 let depresivní či úzkostné poruchy. „To mimo jiné vysvětluje, proč současní mladí tak často mění práci. Nemusí to znamenat, že jsou bez zájmu a rezignují, naopak. Začínají chápat, jak klíčové je si ujasnit, co je vlastně v životě důležité a opravdu si za tím jít,” dodává. Podle ní je naopak přidanou hodnotou dnešních dvacátníků jejich nadhled a otevřenost.
