Pojítkem mezi dítětem a domácím úkolem mají být rodiče, miní psycholožka
Často diskutované téma o významu domácích úkolů a jejich prospěšnosti či neprospěšnosti nemá jasný závěr. „Odborná veřejnost se dělí na dvě poloviny. Část je pro to, aby děti dostávaly domácí práce, druzí s tím nesouhlasí a myslí si, že jsou přetěžovány,“ říká dětská psycholožka Irena Beranová (37).
Asi každé dítě na základní škole by si totiž přálo přijít domů a hrát si tak, jak tomu bylo ve školce. S usednutím do školních lavic ale souvisejí i první povinnosti malých školáků, kterými je mimo jiné i plnění domácích úkolů. Zde sehrávají důležitou roli rodiče.
Podle Beranové je nejdůležitějším mediátorem mezi úkolem a dítětem rodič. „Žák na prvním stupni by měl udělat úkoly do hodiny od chvíle, kdy příjde domů,“ míní psycholožka. Zároveň dovysvětluje, že právě rodiče jsou ti, kteří musejí dítě donutit napsat úkol v tomto časovém intervalu. Školák se později stává nepozorným a myslí spíše na svou oblíbenou hračku. Pokud si dítě tento režim zažije, tak bude plnit ukoly snadněji i ve vyšších ročnících.
Úlohy i na víkend
„Samozřejmě se vždy sejdou ve třídě chytřejší a méně nadané děti. Pak se ale musí projevit profesionalita učitele. Ten by měl být schopný odhadnout možnosti svých žáků,“ říká Beranová. Individuálnější přístup a rozdělení dětí do skupinek podle vědomostních předpokladů je podle ní velmi důležité.
Do karet učiteli na prvním stupni ZŠ hraje často také to, že drtivou většinu předmětů v jedné třídě vyučuje jen on samotný. Děti tak pozná komplexně a s množstvím domácích prací může kalkulovat lépe.
S tím souhlasí také učitelka prvního stupně vesnické základní školy Veronika Bušo (27). „Když je někdo opravdu pomalejší, tak dostává třeba poloviční úlohy. Ovšem takové děti jsou většinou nějak handicapované a vyžadují speciálnější přístup. Jako například dyslektici,“ vysvětluje pedagožka.
Ale domácí úkoly na víkend a krátkodobé prázdiny jsou nezbytné pro všechny. „Když by si dítě na prvním stupni neustále neprocvičovalo látku, tak ji snadno zapomene. Každodenní úkoly jsou tak samozřejmostí,“ vysvětluje Bušo.
S tím souhlasí i dětská psycholožka a zdůrazňuje, že domácí úkoly mohou zvládat i méně nadané děti, pokud se rodičům podaří nastolit správný harmonogram a systém jejich vypracovávání. Naopak nahodilé plnení povinností dítěti na vnitřním klidu nepřidá.
