Podpora problémových rodin se u nás moc neřeší
Co vás na tomhle zaměstnání naplňuje a nabíjí?
Moje pracovní náplň se týká hlavně propagačních a PR aktivit Rozmarýny a také firemního fundraisingu, tedy vyhledávání nových partnerů ke spolupráci. Potkávat se se spoustou nejrůznějších lidí je velmi zajímavé a rozhodně ne stereotypní . Obecně mě v Rozmarýně naplňuje už samotná možnost pracovat na projektech a v organizaci, kterou jsem si vymyslela a s pomocí kolegů vybudovala. Spojení smysluplného a zajímavého je prostě ideální.
Simona Bagarová v Café Rozmar, foto: Simona Bagarová
Potkáváte desítky, možná spíš stovky, dětí výrůstajících v dětských domovech. Setkáváte se často s problémovými povahami?
Drtivá většina dětí v dětských domovech nejsou sirotci, jak si většina veřejnosti stále myslí, ale děti z nefunkčních rodin. Děti z rodin, kde se rodiče nechtějí nebo neumí o své potomky postarat. Často je taková situace spojena se závislostmi rodičů, jejich problémovým chováním, nezaměstnaností a tak dále. Když se zamyslíme nad tím, z jakého prostředí děti pochází a jaké důvody předcházejí jejich umístění do dětského domova, je jasné, že se na osobnosti dětí taková zkušenost musí podepsat. Nejčastěji se pak problémy projeví v rovině sociálních dovedností, tedy například v oblasti komunikace, sebepřijetí, navazování vztahů a podobně.
Dozvídáte se příběhy jednotlivých dětí? Proč je rodiče odložili nebo jestli s nimi jsou alespoň částečně v kontaktu?
Ano, nejen v rámci našich projektů v dětských domovech, ale i při běžném rozhovoru s některým z dětí zaměstnaných v Café Rozmar se dozvídám různé útržky informací. O důvodech, proč jsou děti v dětských domovech jsem už mluvila, co se kontaktu týče, tam je hlavní problém to, že u nás moc nefunguje práce s rodinou. To znamená, dítě se dá do dětského domova, ale s rodinou na zlepšení jejich situace nikdo systematicky nepracuje. Podpora zlepšení situace v rodině a tím pádem rychlejšího návratu dítěte do rodiny se zkrátka moc neřeší. Podle toho pak také většinou vypadá kontakt a návštěvy dětí.
Rozmarýna pomáhá dospívajícím dětem zařadit se do společnosti, získat praxi, zaměstnání, dobré reference… Jsou tihle mladí lidé vděční? Váží si pomoci?
Café Rozmar je pro většinu z nich první pracovní zkušeností, takže oni nemají možnost žádného srovnání. Vnímají to spíš tak, že jsou rádi, že nějakou práci mají a berou to tak nějak automaticky. Myslím, že význam zaměstnání v Café Rozmar docení, až když od nás odejdou a najdou si stálé zaměstnání. Naši „absolventi“ se do Rozmaru často vrací a zpětně říkají, že jsou za zkušenost u nás rádi. Určitě nejvíc oceňují rovnocenný přístup ke všem zaměstnancům.
Zaměstnáváte tedy kromě těchto mladých lidí i někoho jiného…
Kromě těchto tak zvaných tréninkových zaměstnanců najímáme i běžné profesionály z oboru, kuchaře a barmany. Ti mají za úkol své mladší kolegy zaučovat a vést je. Samozřejmě u nás funguje delší doba zaučování než v klasické restauraci, určitě uplatňujeme víc individuální přístup, ale to je tak jediné. Naši tréninkoví zaměstnanci nejsou lidé ani s mentálním ani zdravotním handicapem. Jsou to lidé, kteří ve většině případů zvládnou běžné zaměstnání, a to nejvíc, co jim můžeme v Rozmaru nabídnout, je naprosto reálná zkušenost z reálného pracovního prostředí. Rozmar je pro ně často první místo, kde fungují bez nálepky „dítě z děcáku“, a to má na jejich sebevědomí opravdu velký vliv a je to bezesporu jedna z hlavních věcí, kterou oceňují.
Jakým způsobem se zájemci ucházejí o práci v Rozmaru?
Toto zaměstnání je na dobu jednoho roku a funguje jako přestupní stanice mezi dětským domovem a samostatným životem. Chceme mladým lidem pomáhat začít, a tak nemáme žádné požadavky na vzdělání ani praxi. Stačí tedy zavolat provozní a domluvit si pohovor.
Moderní interiér kavárny a restaurace Rozmar, foto: Simona Bagarová
Jak takový pohovor vypadá a jaký je další postup?
Probíhá naprosto standardně, stejně jako v jiných firmách. Poté se podepisuje dohoda o provedení práce na dobu jednoho měsíce, která je řekněme dobou zkušební. Po jejím uplynutí znovu proběhne schůzka s provozním a vzájemné zhodnocení. S těmi, kteří chtějí zůstat a pracují dobře podepíšeme smlouvu na rok, ty, kteří mají jinou představu, mají možnost i tak využívat konzultací s průvodcem a hledat jiné místo. Samotné zaměstnávání pak probíhá naprosto standardně.
Může mladý člověk, který právě opouští dětský domov, sám požádat o vaši pomoc? Pokud ano, má kontaktovat přímo vás?
Ideální je oslovit přímo někoho z mých kolegů, tak zvaných průvodců. Jejich maily a telefonní čísla jsou včetně fotografií k dispozici na našich webových stránkách. Takže si stačí vybrat, kdo jim bude nejvíc sympatický a třeba jen poslat email. Průvodce si pak s tím člověkem domluví schůzku, na které si mohou popovídat o tom, co vlastně potřebuje řešit. Může to být úplně cokoliv. Nejčastěji se řeší problémy s hledáním bydlení a práce, ale i osobní potíže. To, jak často a nad jakými tématy se pak budete s průvodci potkávat, záleží jen na vzájemné domluvě. Tyto setkávání a konzultace jsou poskytovány samozřejmě zdarma.
Vrátím se ke cvičnému zaměstnání. Máte povědomí i o tom, kde třeba tito lidé pracují po praxi v Café Rozmar?
O velké většině z nich přehled máme. Tahle restaurace je pro mnohé i po jejich odchodu určitým zázemím, kam se vrací někdy pro radu, někdy jen tak na kafe, někdy se pochlubit tím, jak se jim daří. Jejich cesty jsou různé. Některé slečny jsou na mateřské dovolené, někdo zůstal v gastronomii, někdo se vydal jiným směrem a pracuje třeba ve skladu. Výhodou Café Rozmar a především pozice servírky/číšníka, kterou také nabízíme, je to, že naučíme tyhle mladé lidi komunikovat, zvládat nejrůznější situace a různé typy hostů. Jsem přesvědčená, že to je skvělá průprava pro jakoukoliv další práci.
Jaký posun na „dětech“ pozorujete při odchodu z téhle praxe?
Praxe, kterou u nás získají, je fajn, ale co je při jejich odchodu opravdu vidět, je posun právě v té osobnostní rovině. Často k nám přijdou děti, které se bojí zvednout telefon a přijmout rezervaci a odchází, dá se říct dospělejší, sebevědomější lidé, kteří ví, že mají co nabídnout. A to je náš hlavní cíl.
Co dalšího podniká společnost Rozmarýna pro pomoc mladistvím bez rodičů?
Kromě Café Rozmar realizujeme ještě čtyři další projekty, vesměs zaměřené na postupnou přípravu dětí na odchod z dětského domova na podporu v začátcích samostatného života. Aktuálně působíme v regionech Praha, Střední Čechy a Plzeň, kde pracujeme ve 13 zařízeních. Ročně naše projekty podpoří cca 150 dětí a mladých lidí.
Martha Issová už dlouho intenzivně podporuje činnost Rozmarýny, foto: Simona Bagarová
S čím nejčastěji mají děti a teenageři, kteří vyrůstají v dětských domovech, problém? Co bývá největší překážkou v tom, aby se zapojili do normálního života?
Určitě to jsou zmíněné sociální dovednosti a ty se v podstatě promítají do veškerého našeho jednání. To je ale problém, který si díky nevydařenému dětství ponesou celý život a který můžeme zmírnit různou formou podpory, ale asi ne úplně odstranit. V Café Rozmar, u těch čerstvě odešlých z dětského domova, občas pozorujeme také trochu rozčarování nad tím, že končí full servis a že je najednou nutnost stát na svých nohách. Samozřejmě všechny děti ví, že se do práce musí chodit a složenky platit. Mýtus o naprosto odlišném světě za zdmi dětského domova už také dávno není pravdivý. Mluvím spíš o full servisu od různých firem, kterým mám trochu za zlé, jak v dobré víře zásobují dětské domovy spoustou hraček a značkového oblečení a chtějí tak pomoci.
Od určité míry to tedy děti trochu rozmazluje?
Takový servis, jako dostávat dárky jen proto, že jsem z dětského domova a nemusím se o nic snažit, je opravdu škodlivý a nevede děti k tomu, že pro to, aby něčeho dosáhly, musí také něco udělat. Je potřeba si uvědomit, že až jim bude 18 let a odejdou, už jim nikdo nic nedá. A mají-li z dětství zkušenost, že dostanou vše, co chtějí, těžko se budou na prahu dospělosti učit cílevědomosti a práci na sobě samém. V Café Rozmar jsme se několikrát setkali s mladými nadšenými zaměstnanci, kteří vyprávěli o tom, jak dostudují, udělají si barmanský kurz a budou úspěšnými barmany. V současné době vím o jednom jediném, který se o tuto cestu opravdu snaží. Zbytek na své nadšení rychle zapomene při první překážce, která se objeví.
Dokážete odhadnout, kolik mladých lidí vyprovodila Rozmarýna z dětského domova do samostatného života?
U projektů, které realizujeme přímo v dětských domovech, je těžké něco takového odhadnout. Primární roli samozřejmě mají dětské domovy jako takové, Rozmarýna je jen aktivitou navíc, která doplňuje systém péče realizovaný dětským domovem. Proto také s každým dětským domovem pracujeme velmi individuálně a snažíme se nedublovat své služby s nějakými dalšími. Takže tam o jedinečné zásluze Rozmarýny mluvit nelze, jsme jen součást systému a je to tak správně. Rádi spolupracujeme a doplňujeme další existující služby.
A kavárna Rozmar vyprovodila kolik mladých lidí na otevřený trh práce?
Za dva roky svého provozu zaměstnal Rozmar 33 mladých lidí, kteří tu průměrně strávili pět měsíců. Kromě šesti z nich, kteří u nás nezůstali ani měsíc, a tím pádem se ani teď nevrací, protože si k Rozmaru nevybudovali vztah, máme informace o všech z nich a víme, že v samostatném životě fungují, pracují nebo práci hledají, mají kde bydlet a víceméně zvládají i situace ve svém osobním životě. Někdy lépe, někdy hůře, ale to je asi stejné u každého z nás.