Zadejte hledaný název
Magazín studentů Vyšší odborné školy publicistiky

Plavání je pro mě svoboda pohybu, říká vozíčkářka

Dominika Míčková (20) je kvůli vrozené vadě páteře od malička na vozíku. Nepřijde si však limitována, rozdíly mezi zdravými a handicapovanými dle ní dnes už mizí. Nyní se chystá na přijímací zkoušky na Fakultu tělesné výchovy a sportu. Jednou by se chtěla stát trenérkou plavání postižených, kterému se závodně věnuje.

V současné době mají vozíčkáři podobné příležitosti jako zdraví lidé. Alespoň tak popisuje svůj život tělesně postižená Dominika Míčková (20). „Rozdíly mezi mnou a zdravým člověkem už nejsou tak velké,“ říká. Sama měla možnost absolvovat běžné gymnázium v Brně díky bezbariérovému přístupu.

Nyní se připravuje na přijímačky na Fakultu tělesné výchovy a sportu v Praze, obor Aplikovaná tělesná výchova a sport pro osoby se specifickými potřebami. „Studium je zaměřeno například na sport handicapovaných lidí nebo těhotných žen, tudíž jsou i uzpůsobené talentové přijímací zkoušky pro tělesně postižené,“ říká Míčková.

Zatímco zdravý uchazeč musí na přijímačkách uběhnout 1000 metrů za určený čas, vozíčkář tu samou vzdálenost musí ujet na vozíku, i když v jiném časovém rozmezí. „Během výuky pak samozřejmě nebudu schopna některé cviky absolvovat, ale můžu se domluvit s profesorem na nějaké kompenzaci,“ sděluje Míčková podle zkušeností svého staršího handicapovaného kamaráda, který na FTVS studuje.

Ve vodě nejsou bariéry

Míčková by jednoho dne chtěla pracovat s tělesně postiženými, nejlépe jako trenérka plavání. Už od deseti let se mu věnuje, v současné době za sportovní klub SK Kontakt Brno reprezentuje Českou republiku v mezinárodních soutěžích. Na světových hrách juniorů IWAS získala minulý rok čtyři zlaté medaile.

Na plavání baví Míčkovou hlavně svoboda pohybu. „Ve vodě nejsou žádné bariéry,“ říká. Častý trénink jí pomáhá především v udržování fyzičky. Vzhledem k tomu, že ke všem činnostem musí používat jenom ruce, je pro ni tělesná zdatnost enormně důležitá. „Hlavní pro mě ale je, že jsem s kamarády a navazuji nové kontakty,“ popisuje Míčková. Je ráda ve společnosti, s předsudky už se téměř nesetkává.

Sama mezi chováním zdravých a handicapovaných velké rozdíly nevnímá. „Je jedno, zda je člověk postižený nebo zdravý, důležité je to, co má v hlavě,“ tvrdí Míčková. Někteří vozíčkáři se například na ulici dají do řeči jen proto, že mají stejné postižení, ona to ale nedělá. „Bavím se s lidmi, se kterými si rozumím. Nezaobírám se tím, zda má člověk handicap či ne,“ dodává.


Nikola Sedloňová
Nikola Sedloňová
Mám ráda kulturu, především literaturu a divadlo. Aktivně se věnuji hudbě, zpívám v komorním sboru a hraji na příčnou flétnu. V Generaci 20 jsem působila dva a půl roku, přispívala jsem do všech rubrik vyjma sportu. Během posledního semestru jsem byla šéfredaktorkou tohoto magazínu.
Další články autora
X
Nastavení cookies
Funkční cookies
Tyto cookies jsou nezbytné pro fungování našeho webu a nelze je deaktivovat.
Analytické cookies
Slouží především pro sběr dat ohledně chování na webu (typicky Google Analytics).
Reklamní cookies
Slouží hlavně pro remarketing (typicky Google Ads).
Personalizační cookies
Slouží pro pokročilou analytiku a personalizaci obsahu.