Párty u cimbálu: Folklorní mejdlo ukazuje, že lidová kultura není nuda
Džíny, krojová vyšívaná košile a kšiltovka je kombinace, která se pro folklor zdánlivě nehodí. Na akci Folklorní mejdlo však takhle oblečená dívka vítá návštěvníky u vchodu. O kus dál rozehrává lidové písně cimbálová kapela, před níž skáčou a tančí podobně oblečení lidé. „Folklor a tím pádem i kroje jsou pro mě pořád živé. Nebojím se s nimi pracovat. Já mám teď na sobě normální kalhoty, boty od Bati, ručně vyšívanou košulu po dědovi a pruclek,“ ukazuje Eliáš Molnár, organizátor akce Folklorní mejdlo, na krátkou vyšívanou vestičku se svým monogramem. Takovou má prý každý jen jednu na celý život.
Molnárovi lásku k folkloru předala jeho matka a bývalá přítelkyně, to samé se teď snaží dělat on. Akci Folklorní mejdlo začal organizovat v Praze zhruba jednou za měsíc společně s kamarádkou Anežkou Konečnou. Dělají ji hlavně pro lidi, kteří k folkloru nemají vztah. „Mám pocit, že v dnešní době jsme pohlceni mainstreamem a vykořeněni z naší původní kultury. Nic proti mainstreamu nemám, jen se snažím nabízet alternativu. Budu rád, když budou lidi víc chodit k cimbálu než na diskotéku a zjistí, že folklor není nuda,“ tvrdí.
Organizátor Foklorního mejdla Eliáš Molnár. Zdroj: Nikola Sedloňová
Osobnější než diskotéka
Zatímco u kapely probíhá workshop, na kterém se návštěvníci učí kroky folklorního tance z oblasti slovenského Trenčína, u pultu jsou k dostání nejen různé druhy pálenek, ale i třeba chleba se sádlem. „Nasávám atmosféru. Pocházím z Moravy, teď už ale několik let bydlím u Prahy a chybí mi ta přátelská nálada domova, kde jsou na sebe všichni milí. Tady ji zase cítím,“ vypráví Karla Rajčová (27), která je Folklorním mejdlu poprvé. Podobné pocity má i návštěvnice Michaela Bačová (23). „Jsem nadšená. Můj přítel je z Moravy, tak mě sem vzal. Je to daleko osobnější, než když půjdete tady v Praze na diskotéku,“ říká.
Přátelštější atmosféru si vysvětluje Molnár i živou hudbou. „Když k cimbálu chodíte častěji, naučíte si rozkázat oblíbenou písničku – začnete zpívat a kapela se k vám musí přidat. To se vám na diskotéce nebo na rockovém koncertu nestane,“ říká. Název Folklorní mejdlo má být podle jeho slov provokativní, aby přitáhl návštěvníky, zároveň ale tradiční lidovou kulturu neuráží. „Folklor je pro babičky i pro mladé lidi, jenom se jim to musí jinak podat,“ je přesvědčen.
Nekonzervovat tradice
Molnár totiž tvrdí, že pokud se folklor zakonzervuje, tak zemře. „Je špatně, když se kroje vytahují jenom párkrát do roka na festivaly, slavnosti a hody. Já prvky krojů nosím i v normálním životě,“ podotýká. Podle něj už se dnes lidové kroje ani tance přirozeně nevyvíjejí, i proto se snaží o novou podobu této kultury na Folklorním mejdlu. „Třeba se z téhle akce tradiční folklor stane. Byl bych moc rád, pro mě má totiž velký přesah do osobního života – je to něco, co jsem zdědil po předcích, miluji třeba lidovou hudbu. Já chci folklor žít, ne ho jenom předvádět jako něco zakonzervovaného,“ říká.
