Opatovická 18 je skrytým labyrintem v centru Prahy
Oprýskaná omítka, těžký vzduch a zaprášené místnosti. Spletité chodby v budově Opatovická 18 působí zanedbaně, přesto si uchovávají zvláštní přitažlivost. Starý dům z 30. let 20. století má pět pater, ve kterých jsou místnosti, o kterých studenti Vyšší odborné školy publicistiky nemají ani tušení. První patro zabírají prostory školy, patří k nim i skrytý vstup do sklepa. Ten se nachází naproti vrátnici.
Na přelomu 19. a 20. století se v těchto místech vydávaly knihy Vilímkova nakladatelství. Podzemní prostory byly dříve využívané jako skladiště knih. V současnosti jsou sklepy nevyužité a působí poněkud strašidelným dojmem. Na zemi se povalují kusy železa, kamenů a rozbitých předmětů, například staré tiskařské stroje plné roztříštěného skla. „Víc než redaktorka jsem si tady připadala jako kaskadérka,“ popisuje své zážitky studentka Aneta Bednárová, která pro dobré záběry reportáže v rámci mediální dne vylezla i na strmou stěnu sklepa.
V prázdných polorozpadlých prostorách lze objevit i jiná netušená propojení. „Kvůli reportáži jsme ve sklepě odtáhli těžké dveře, protože nás zajímalo, co je za nimi,“ říká Bednárová, která tím objevila nové schodiště vedoucí do školní kavárny. Pohybovat se mezi jednotlivými patry lze pomocí točitých schodišt´, ale i starého výtahu z 60. let, který na první pohled sice vypadá jako nefunkční, ale pořád jezdí.
Cestovat v letité kabině výtahu není nic moc příjemného. V každém patře je slyšet vrzání a skřípot. „Občas se tu někdo zasekne,“ směje se muž, který výtah pravidelně využívá k návštěvě herny Laser Arena. Jeho slova se vzápětí potvrdí a zaseknutý výtah muž zkušeně opravuje několika silnými údery. „Tohle vždycky zafunguje,“ konstatuje.
Výtahem lze vyjet až do nejvyššího patra budovy přímo na střechu komplexu. Zde se nachází i terasa bez zábradlí, z níž je krásný výhled na centrum Prahy. Několik studentů se proto rozhodlo využít prostor jako kulisu ke svým rozhovorům a stand-upům reportáží.
Architekt Zdeněk Lukeš vnímá Opatovickou ulici a domy v ní jako zajímavý fenomén. „Je na ní patrný vývoj Nového Města od středověku až po současnost. Jsou zde totiž zastoupeny nejrůznější architektonické styly jako gotika, novorenesance a z těch novějších art deco,“ vysvětluje. Komplex budov v Opatovické 18 je pozoruhodný. každý jej ale navštívit nemůže. A i ten, kdo sem patří, jako studenti VOŠP, se snadno může ztratit v nekonečných zákoutích této budovy.
