Odhalovat soukromí se nevyplatí
Někdy se zkrátka vyplatí nic neprozradit. Zdroj: any.nl
Podobné řeči totiž na mladé lidi mnohdy fungují — vyrostli obklopeni sociálními sítěmi a moderními webovými systémy. Ty je vychovávají tak, aby si mysleli, že zveřejňovat soukromé informace není problém, ba mnohdy i zábava. Internet je proto plný uživatelských profilů, kde jsou krom fotografií volně k dispozici adresy, telefonní čísla, emaily, seznam kontaktů, školy a data narození. To je dost ke krádeži identity. I zdánlivě nevinné informace potom mohou posloužit jako lamač hesel. Jsou lidé, kteří si na své sociální síti vytvoří seznam nejoblíbenějších filmů a jako bezpečnostní otázku si nastaví „Jaký je vás nejoblíbenější film?“
Mluvčí úřadu na ochranu soukromých informací, PhDr?. Hana Štěpánková vysvětluje: „Mladí lidé by si měli dávat zejména pozor na to, co zveřejňují na sociálních sítích. Ono se totiž nemusí nic stát hned, ale třeba až za dva roky. A může to zkomplikovat třeba i takovou věc, jako je výběr partnera.“ A nejen partnera. Například zaměstnavatelé si potenciálního zaměstnance také rádi prověří.
Osobní údaje nejsou pro každého
Je tedy dobré si vždy předem rozmyslet, co a kde o sobě chceme zveřejnit. Ostražitost se ale hodí i u všeobecně známých organizací, například u bank nebo telefonních operátorů, které nám bezpečnost samy garantují. „Vždy se musíte ptát, komu a za jakým účelem ony informace sdělujete,“ říká Štěpánková. Naráží tím na to, že mnoho organizací si ve smlouvách nárokuje právo předat vaše soukromé údaje dceřinným společnostem nebo firmám, které pro ně na zakázku provádějí například spotřebitelské průzkumy. Na vaše soukromí potom skrze firemní klientské databáze mohou dosáhnout tisíce lidí — často řadových zaměstnanců.
Důležitá je potom i forma, jakou osobní informace někomu sdělujete. Podle Štěpánkové by v zájmu bezpečnosti nikdo neměl předávat citlivé údaje skrze emaily, SMSky či telefonním hovorem. Podle jejích slov nedosahují bezpečnosti osobního kontaktu.