Od psaní mě neodradily ani trojky z češtiny, říká redaktor Deníku N a absolvent VOŠP Jakub Zelenka
Deník N je jeden z mála českých zpravodajských webů, kde musí čtenáři za obsah platit. Lidé si ale mohou otevřít spoustu jiných stránek, kde jsou články zadarmo. Čím jsou ty vaše zajímavé, že si za ně lidé rádi zaplatí?
Člověk musí psát texty, které by si chtěl koupit on sám. Je to jednoduché říct, ale praxe je samozřejmě složitější. Dnes jsme zavaleni informacemi, ale pokud je článek hodnotný, tak ho lidi kupují. Čtenáři nám důvěřují, jsme jejich editorem zajímavých a důležitých událostí. My říkáme – tohle jsou události, které byste měli číst. Proto si asi rádi připlatí.
Deník N je primárně internetový, máte tedy okamžitý kontakt se čtenáři. Reagujete nějak na jejich připomínky?
Moc jich není, ale občas se objeví kritika. Teď jsme třeba měli titulní téma o očkování dětí, což je trochu kontroverzní a objevilo se několik nesouhlasných komentářů, které vzbudily diskuzi. Ale já chci psát i o něčem, s čím třeba lidé nesouhlasí, protože se tím dostávám mimo svou sociální bublinu. Měli jsme velký profil s Michalem Davidem, když dostal státní vyznamenání a byl to jeden z našich nejprodávanějších článků. Někdo by řekl, že u tak intelektuálního deníku něco takového nebude fungovat, ale fungovalo. Zkusili jsme to podat zajímavě, jinak. Člověk musí jít trochu vstříc poptávce, nesmí se uzavírat do vlastní skupiny. Pak se totiž může stát, že komunita píše jen sama pro sebe.
Myslíte si, že je internetová žurnalistika jediná budoucnost médií?
Lidé nebudou kupovat noviny, aby se dozvěděli denní zpravodajství, ale aby posílili svůj sociální status. Tím, že si čtu třeba Respekt v kavárně, tak vysílám úplně jiné signály, než když si tam čtu třeba Haló noviny. Takže tisk je už jen taková doplňková služba, i tištěná verze Deníku N je prostě jen takový módní doplněk.
Deník N funguje od října 2018, předtím jste psal třeba pro Aktuálně.cz nebo Hospodářské noviny. Chtěl jste být vždy novinář?
Ano, už od základky. Představoval jsem si, že budu spisovatelem nebo novinářem, chtěl jsem prostě psát. Vždycky jsem dostával trojky z češtiny, ale to mě neodradilo, protože mě psaní baví. První zkušenost jsem měl vlastně už na střední, kdy jsem psal o počítačových hrách.Občas o nich napíšu i dnes.
Poté jste studoval na Vyšší odborné škole publicistiky. Jak vám to šlo?
Bylo to fajn, škola má co nabídnout. Líbí se mi, že je praktická. Hodně lidí pak pracuje v médiích a jsou vidět. I co jsem měl možnost zažít já, tak lidi z VOŠP svými znalostmi prostě nezapadali meziostatní, jak už ve videu nebo v psaní.
Čím vyčnívali?
Podle mě, člověk z VOŠP žurnalistiku prostě dělat chce a dává do toho srdce. Teď je největší hlad po lidech, kteří opravdu chtějí psát, a k tomu mají talent. I když ten není podmínkou, protože se dá vše naučit. Důležité je chtít.
Na škole jste ale studoval PR. Co vám dalo do psané žurnalistiky?
Je značka média nebo značka novináře. Pokud si novinář dokáže své jméno vybudovat, dnes už lehce na sociálních sítích, tak má vyšší hodnotu. Většinou čtenáři nejdřív znají lidi a pak až médium. To se mi potvrdilo i u Deníku N, když jsme ho zakládali. Čtenáři šli za mnou, protože mi důvěřovali a znali mě z Economie. Znalosti z PR se určitě hodí. Jako vše, co si do novinařiny přinesete navíc. Vystudoval jsem zemědělskou střední školu, takže jsem vlastně myslivec. Nikdy jsem nebyl lovit, ale je fajn mít ty znalosti. Když mě to téma cvrkne do nosu, tak se v něm umím alespoň lépe orientovat. Nejlepší novináři jsou podle mě ale ti, co vystudovali právo, ekonomii nebo historii.
Proč?
Jsou to těžké obory, které člověk studuje, aby byl specialista. A když se pak tento odborník naučí psát, je to super.
Získal jste Novinářskou cenu 2016 v oblasti online žurnalistiky a Novinářskou křepelku 2017. Je o vás díky tomu větší zájem?
Myslím, že se ty ceny přeceňují. Ano vypadá to pěkně, člověk má heslo ve Wikipedii, může si ji dát do životopisu. Vždycky rozhoduje, co člověk píše a pokud je to téma, které v danou chvíli udávají agendu, tak má vyhráno. Kdybych dostal cenu a pak dělal špatnou novinařinu, tak by ten zájem klesal. Důležité je, jestli moje články někoho oslovují.
