Novinář s PR minulostí pracuje pod lupou kolegů
Z novinařiny do PR a zase zpět se v dnešní době jeví jako bezproblémová záležitost. Stát se znovu žurnalistou však ve skutečnosti nemusí být úplně snadné. Lidem z médií totiž není po chuti, když se k nim vrací člověk z oblasti vztahů s veřejností. Obzvlášt´ pokud se snažil ukázat v co nejlepším světle větší společnost či instituci.
Hrozí, že si z předchozího působení udrží vztahy k lidem, které tam poznal. O nich by například mohl psát neobjektivně, aby jim příliš neublížil. „Takový člověk poškozuje důvěryhodnost sobě i médiu, pro které teď pracuje,“ říká Martina Vojtěchovská, šéfredaktorka Mediaguru.cz, webu o médiích, reklamě a marketingu. Tento názor zastává také Jana Hanušková, vedoucí regionálního zpravodajství deníku Právo.
Minulost někdy škodí i médiu
Podle Vojtěchovské se z PR do médií dostane člověk hlavně díky známému jménu a konexím. Až poté záleží na jeho schopnostech a dřívější „štaci“. Známí mu však už ale nezajistí klidnou práci. „Člověk je pod lupou kolegů z redakce i ostatních médií,“ tvrdí Jiří Ovčáček, jenž během své kariéry stanul na obou stranách barikády. Nyní působí jako mluvčí prezidenta republiky.
Nejtěžší návrat, pokud je vůbec možný, čeká bývalé „píáristy“ veřejných zakázek, politických stran či státních institucí. Tím se podle Hanuškové člověk nejčastěji diskvalifikuje pro práci novináře. Přesto jsou na českém mediálním poli i výjimky.
Jiří Ovčáček se dostal přes komunistické Haló noviny a bulvární Blesk do tiskového odboru Úřadu vlády. Podobnou práci dělal i pro ČSSD, z níž odešel na web Novinky.cz. Z něj pak do domácí rubriky deníku Právo, kde psal o politice.
Výhodou je rozpoznání triků
„S návratem do médií jsem neměl problém,“ míní Ovčáček. Za rozhodující pokládá spíše schopnosti, než předchozí angažmá. Člověk se „škraloupem“ může mít díky své praxi výhodu oproti novinářům, kterých je v současnosti mnoho, ale nemají takové zkušenosti.
Člověk s poznatky z marketingu a vztahů s veřejností drží v rukou oproti novinářům s „čistým štítem“ ještě jeden trumf. Zná totiž různé triky pracovníků z této oblasti a může si tak dát pozor, aby jeho práce nebyla ovlivněná reklamními informacemi. Ty totiž člověk leckdy nepozná a tak jeho text, ač nechtěně, nese sdělení, které chtěli „píáristi“ dostat mezi veřejnost.
