Nouzový stav testuje odolnost rodičů. Musí vymyslet, jak zabavit děti i nahradit učitele
Lenka Bednárová (35) se s partnerem stará o tři děti – syna a dvě nevlastní holčičky. Zároveň oba chodí do práce, pečují o dům, o zahradu, o zvířata a nemohou se dočkat, až současná situace skončí. „Jsem z toho na prášky. Dětem jsou tři, pět a sedm let, což je náročné, protože vyžadují, abychom se jim neustále věnovali,“ vysvětluje Bednárová. Aby je na chvíli zabavila a mohla jít uvařit oběd nebo vyluxovat, většinou dětem půjčí tablet a mobil. „Nebo je možnost, že budu aktivní maminka a vytvořím jim program. To pro mě ale potom znamená, že doma skoro nic jiného nestihnu,“ říká Bednárová. Přes den děti většinou hlídá její přítel. Bednárová totiž nemůže z domova pracovat pořád. „Partner mi hodně pomáhá. Doma se střídáme, abychom se z toho nezbláznili,“ vypráví Bednárová.
Pokud už ale nějaké aktivity vymýšlí, musí to dělat natřikrát, protože tříletou holčičku nezajímá to samé, co sedmiletého kluka. „Minule jsem z brambor rychle vykrájela hvězdičky a malá si z toho dělala razítka na papír. Nejdřív jsem jí za to samozřejmě chválila, aniž bych zvedla oči od práce u počítače. Potom jsem si všimla, co všechno orazítkovala a nemohla jsem to ani umýt,“ popisuje Bednárová. Občas pracuje z domova, ale to je v současné situaci podle ní také složité. „Najednou tu mám tři děti, které absolutně nezajímá, že něco dělám a jim se zrovna nemohu věnovat,“ říká Bednárová.
Trávit spolu čas
Někteří rodiče naopak nouzový stav zvládají dobře a mají radost, že tráví víc času s rodinou. Petra Davis (43) má pět dětí: Annu (19), Antonína (12), Anetu (9), Adélu (5) a Alfréda (1). I když být izolován s tak početnou rodinou se někomu může zdát náročné, Davis si to užívá. Spolu s manželem mají rodinnou firmu, ona je už řadu let na mateřské, takže je zvyklá pracovat z domova. „Pro nás se v podstatě nic nezměnilo. Je to asi tím, že jsme všechny děti plánovali,“ směje se. Podle ní je ale důležité, že v rodině dodržují své koníčky. Doma společně cvičí, dělají úkoly nebo večeří. „Hodně jsme se uklidnili. Žijeme ve velmi rozmazlené době a myslím si, že bylo potřeba zpomalit. I z manžela mám pocit, že si užívá rodinnou pohodu. Máme čas i na věci, které člověk běžně odsouvá. Třeba jsme si zorganizovali sklep,“ říká Davis.
Podobně současnou situaci vnímá i Marie Janíková (41). Přiznává, že si na celou situaci musela zvykat a nastavit doma režim. „Byl to ze začátku opravdu šok. Nikdo nečekal, že děti najednou přestanou chodit do školy,“ vysvětluje. Současná situace je omezující i v běžných úkonech jako je třeba procházka. I tu musí rodiče pečlivě promyslet. „Člověk najednou nemá pocit svobody, kterou ještě donedávna měl. Snažíme se v přírodě najít opuštěná místa, aby si i děti mohly na chvíli sundat roušky a nadýchat se čerstvého vzduchu,“ vypráví. Podle ní má ale mimořádný stav i svá pozitiva. „Hrajeme s dětmi stolní hry, chodíme ven a jsme s nimi v opravdu intenzivním kontaktu. Je to vlastně krásné,“ uvažuje Janíková.
Udržet krok se školou
Rodičům teď přidává práci i suplování role učitelů. Bednárová během dne pomáhá svému synovi s učením online. „Školu máme přes Google Classroom. Učíme se novou látku, ale pro mě je těžké to synovi vysvětlit, i když téma sama chápu. Učitelky mi teď hodně chybí,“ přiznává Bednárová. I Petra Davis souhlasí s tím, že je pro ní náročné učit děti doma. „Chybí jim motivace ze strany paní učitelky. Každou neděli nám sice ze školy pošlou úkoly, které samozřejmě plníme, jenže já děti třeba nemůžu tolik namotivovat,“ říká.
Rodiny přiznávají, že v současné situaci, kdy spolu všichni členové tráví nuceně více času než obvykle, je potřeba mít i své soukromí. „Jsme spolu rádi. Máme ale velkou výhodu, že bydlíme v domě se zahradou. Každý máme svůj prostor a to je podle mě důležité. Nechápu, jak to lidé v panelácích zvládají,“ přiznává Petra Davis. To Marie Janíková bydlí s rodinou v bytě a děti kvůli nařízení o omezeném pohybu nemůže jen tak pustit ven si hrát. „Snažíme se proto jezdit alespoň do přírody,“ říká.
