Noční Praha očima ženy: zážitek pro hazardérky a milovnice adrenalinu
Je sice pravda, že za rok 2010 zaznamenala policie „jen“ 811 přepadení, což je o pětinu méně, než tomu bylo v roce 2009. Ale jak uvádí Český statistický úřad, Praha je spolu s Královéhradeckým, Ústeckým a Libereckým krajem v počtu znásilnění na špici. Pouhá čísla se však lehce mohou změnit v realitu a místo pokyvování hlavou se může kterákoliv z nás stát obětí trestného činu.
Jako znásilnění se však neposuzují jen případy, kdy je obět´ přinucena ke klasickému pohlavnímu styku. Soud může v případě dopadení pachatele odsoudit dotyčného na tři až deset let i tehdy, když si na poškozené vynutí orální sex či jakoukoliv jinou sexuální aktivitu. Jak ale eliminovat hrozbu znásilnění? Říká se, že nejlepší prevencí je znalost všech rizik, proto jsem se rozhodla vydat právě touto cestou.
Procházet se sama v noci po rušných místech Prahy mě moc odvahy nestálo. Pokud pominu pokřikování přiopilých mužů, pár neslušných návrhů a vyluzování těžko identifikovatelných zvuků, cítila jsem se na těchto místech v celku bezpečně. Místo, kde se pánové už stali opravdu otravnými a dotěrnými, bylo Václavské náměstí. Ani tady jsem se ale nebála, že by si rozjaření cizinci či Češi dovolili něco víc.
Žena v noční Praze musí s riziky počítat. Zdroj: Simona Svobodová
O něco méně bezpečně jsem se už cítila v ulicích, které se sice stále ještě nacházejí téměř v centru, ale jsou nepříliš dobře osvětlené a většinou také liduprázdné. Když se proti mně vynořila bezmála dvoumetrová silueta dobře stavěného muže, kterému jsem se podle hvízdání očividně zamlouvala, zatoužila jsem po lekcích sebeobrany a slzném plynu v kapse. Obavy byly naštěstí bezpředmětné. Nejsem si však jistá, zda mohu říci, že zbytečné. Přes kapuci jsem dotyčnému neviděla ani do obličeje, natož do hlavy.
Opravdu dobrodružné jsou noční výpravy po odlehlejších částech Prahy. Bydlím na Stodůlkách, kde mi během dne imponuje příroda. Ta se však v noci stává předmětem bujné fantazie a obav. Desetiminutovou cestu domů od metra absolvuji vždy s klíči v kapse. Když jsem nucena jít v těsné blízkosti křoví, kterého je při cestě víc než dost, moje smysly jsou v pohotovosti. A pokud ten den média informují o dalším přepadení či znásilnění, stačí málo, abych místo za deset minut byla doma už za pět.
Opatrně a s rozumem
Jako žena mám za sebou pár nemilých zážitků, díky kterým se mohu řadit mezi ty, jež mají pro strach uděláno. Ale ani to nemusí zabránit násilníkovi v jeho úmyslech. Než si začneme hrát na hrdinky, měly bychom si uvědomit, jaká rizika může noční cestování po Praze přinést a zda nám za to stojí. Lehkovážné počínání žen, jež často posilněné alkoholem jezdí napříč Prahou, je zarážející.
Je důležité vědět, že štěstí nemusíme mít pokaždé. Koneckonců, hovoří o tom i statistiky. Snažme se, abychom manuály „Jak se zachovat při znásilnění a po něm“, které na svých stránkách uveřejňují dobročinné a SOS organizace, nemusely nikdy převést do praxe.
Co dělat, když…
A co bych odvážným cestovatelkám noční Prahou poradila? Necestujte samy, milé dámy. A pokud se do takové situace dostanete, vyhýbejte se temným uličkám a vůbec neosvětleným místům. V případě možného napadení je důležité nepanikařit. Potencionálnímu útočníkovi dejte buď jasně najevo, že v případě přímé konfrontace na něm uplatníte své znalosti z oblasti bojových sportů, nebo s ním prostě začněte mluvit. Vztah mezi vámi se tak stane mnohem více osobní a to často útočníka odradí.
Pokud k napadení dojde, zkuste si zapamatovat vzhled a zvláštní znamení, jež vás na násilníkovi zaujmou. tak to alespoň stojí v mnoha příručkách. Těžko říct, zda při samotném aktu je napadená schopna zkoumat, co ji na pachateli nejvíc zaujme. Každopádně pak následná výpověď ulehčí policii práci a šance, že bude útočník dopaden, se o poznání zvýší. Pokud se některá z vás stala obětí trestného činu napadení nebo znásilnění, měla by pezpodmínečně celou věc nahlásit na policii a vyhledat odbornou pomoc. Psychické následky útoku totiž mohou ovlivnit život vám i lidem ve vašem okolí.