Nepotřebné oblečení odložte, potřebné vezměte. Veřejné skříně se v Praze rozšiřují
Obyčejný podchod v Modřanech a opuštěná skříň, která se na první pohled nezdá být ničím výjimečná. Nejde ale o vyhozené haraburdí, které tu někdo nechal. Jedná se o projekt veřejných skříní, které lze najít na různých místech Prahy.
Účel těchto skříní je prostý. Každý do nich může jakékoliv oblečení darovat, nebo si z nich stávající oblečení naopak odnést. Původně šlo však jen o exponát k výstavě o recyklované módě, až poté se skříň přesunula na ulici a nápad se ujal.
V současné době je veřejných skříní už několik. Například na žižkovské ulici, vedle kavárny na Pankráci či u Národního divadla. Najít v nich lze nejrůznější druhy oblečení, které by nejspíš jinak skončilo v odpadkovém koši, nebo by zůstalo zcela nevyužité. Při nahlédnutí do skříně tak člověk může nalézt kromě zimních kabátů, bund a triček i oblečení pro novorozence a další skříně mají postupem času přibývat.
Inspirace ze zahraničí
Zakladatelé tohoto projektu jsou z iniciativy Architekti bez hranic a jejich hlavním cílem je zbytečně neplýtvat oblečením a recyklovat. Inspirace k nim přišla ze zahraničí, kde nejsou takovéto skříně ojedinělé.
„Skříně fungují třeba ve francouzském Grenoblu, kde jsme je zaregistrovali při svém studijním pobytu. Posledním impulsem, který odstartoval realizaci něčeho podobného i u nás, byl článek o Zdi laskavosti v Iránu. Tam lidé věší nepotřebné oblečení na veřejnou zeď, odkud si jej kdokoliv může vzít za své a dobrovolníci zde udržují pořádek,“ říká architekt a zakladatel projektu Vojtěch Sigmund.
Dobrovolní správci pořádku
Jednou z dárkyň oblečení je Eliška Votavová (29): „Už dříve jsem oblečení, které já ani moji rodinní příslušníci už nevyužijí, dávala do žlutých kontejnerů na textil. Nápad s veřejnými skříněmi se mi ale také moc líbí a modřanský podchod mám navíc blízko svému bydlišti,“ vysvětluje.
Místa, na kterých má skříň stát, iniciátoři vybírají především tak, aby v jejich okolí bydlel nebo pracoval nějaký dobrovolný správce. Ten by se měl starat o to, aby se okolo skříně udržoval pořádek a vandalové ji neponičili, nebo nepohazovali oblečení kolem.
„Nejstarší skříň v podchodu u modřanského biografu odolala už několika pokusům ji poškodit. I přes to je stále v provozu, a poměrně hodně využívaná jak ze strany dárců tak příjemců. V ulici Zelenky Hajského pak správce skříň otevírá pouze v určitou dobu v týdnu a díku tomu má nad ní lepší kontrolu,“ říká Sigmund.
I ledničky pomáhají
Ne všechny skříně jsou ale oficiálně úřady povolené. Podle Sigmunda jsou jimi spíše tolerované: „Nesetkali jsme se s negativní odezvou. Nepsanou podmínkou takové tolerance úřadů je však právě udržování pořádku v okolí,“ dodává.
Druhou možností, kam veřejnou skříň umístit, je někým vlastněný pozemek. V tomto ohledu vyšla vstříc projektu pankrácká kavárna Café na půl cesty, kde skříň funguje již tři čtvrtě roku. „Tyto skříně mi přijdou lepší možností, než dát věci charitě. Tam i oblečení ve velmi slušném stavu hodně probírají, ačkoliv by mohlo ještě posloužit,“ myslí si Adam Patočka (42), který do jedné ze skříní daroval oblečení již potřetí.
Architekti bez hranic ke zmiňované kavárně Café na půl cesty veřejnou skříň dosadili k již existující veřejné ledničce, kterou tam dali aktivisté. „Rádi bychom tato místa s lednicemi doplnili. Líbí se nám to spojení oblečení a jídla, protože s obojím se často bezdůvodně plýtvá,“ říká Sigmund.
