Nechte les být
Vlevo Česko, vpravo Rakousko. Foto: panoramio.com
Při poslední velké kůrovcové kalamitě vrcholící v roce 1999 se správci NP Šumava rozhodli, že ponechají první zóny parku bez zásahu. Výsledkem byly podle očekávání rozsáhlé plochy plné suchých pahýlů trčících k nebi. Rakouští ochranáři zvolili opačný postup. Napadené stromy vykáceli a vše důkladně uklidili. 12 let poté se ukazují výsledky obou postupů. Rakouská strana stále zeje prázdnotou, z lesů vznikly louky. U nás se mezi mrtvými stromy začínají objevovat jejich první potomci.
Příznivci kácení ve sporu často argumentují tím, že pláně plné holých stromů, které by po sobě mohl kůrovec zanechat, by turisty od návštěvy Šumavy odradily. Pro důkazy o nesmyslnosti tohoto tvrzení přitom není třeba chodit daleko. Před čtyřmi lety zasáhl šumavský národní park orkán Kyrill, který v lesích zanechal několik set metrů široké a až kilometry dlouhé polomy. Dotčeny byly i frekventované oblasti okolo pramene Vltavy. Přestali lidé jezdit na Šumavu, protože se jim hnusil pohled na popadané stromy? To rozhodně ne, počet návštěvníků vytrvale roste, loni v létě hlásil NP v některých oblastech až dvojnásobný počet turistů oproti roku 2009.
Především bychom se ale měli ptát, zda by pro národní park měl být počet návštěvníků vůbec důležitý. Není hlavním důvodem jeho existence ochrana přírody a vzhled krajiny, díky přírodním procesům proměnlivý, něčím podružným? Pokud ne, pak by asi měli podřízení ředitele Stránského vyrazit do lesů se zelenou barvou a vylepšit jehličky stromů, které měly tu smůlu a uschly. Turistův čich by pro změnu mohly urazit bobky jelenů, pryč s nimi. A na co vlastně jeleny, stejně je čerstvým vzduchem omámený turista nikdy nespatří. Restauratér v blízké vísce mu pak zvíře předvede v podobě, která se před člověkem neskrývá a navíc příjemně voní. Pokud je toto cíl vedení národního parku, tak si pod sebou Stráský a spol. řežou větev. Až bude takhle vypadat Šumava, její část ztratí přízvisko národní park a oni přijdou o místo.