Našla jsem si cestu, jak se poprat s Evženem ve své hlavě, říká Denisa Cziglová
Když jste se tehdy v roce 2014 dozvěděla, že máte v hlavě nádor, napadlo vás to klasické proč já?
To ani ne. Ptala jsem se jen proč a snažila se najít odpovědi. Chystali jsme s přítelem svatbu, teprve zpětně mi ale došlo, že jsem si tím nebyla moc jistá. Taky jsem hodně pracovala a cestovala. A nádor se asi objevil jako alarm, že mám sama sebe víc poslouchat. Zní to bláznivě, od té chvíle se ale snažím své intuici maximálně důvěřovat.
O nádoru mluvíte jako o Evženovi. Proč?
Nepřišlo to hned, nejdřív jsem byla opravdu vyděšená. Až později jsem si řekla, že když už toho nezvaného hosta v hlavě mám, přijmu to jako fakt. A pomohlo mi, že jsem mu dala jméno, které ve mně evokovalo protivného neškodného ňoumu. Evža je prostě takový blbínek. Potom jsem se už mohla soustředit, jak ho z mé hlavy vyženu. Zvlášt´, když po týdnech zdánlivě úspěšné léčby – a po druhé operaci – přišla zásadní rána, že se nádor vyvinul do zhoubného stádia.
Jak jste všechno prožívala?
Ta zpráva mě srazila na kolena, začala jsem úplně od začátku uvažovat o svých vyhlídkách. Jeden lékař mi totiž dával naději, druhý mě vylekal nepříznivou prognózou. Sháněla jsem informace na internetu, jenže těch kvalitních bylo zoufale málo. Co jsem ale našla, byl blog jedné paní, která se při léčbě utěšovala psaním o jídle. Co si vaří, jak ji jídlo uklidňuje. Začala jsem pomaličku taky psát. O své nemoci, o tom, jak ji prožívám, psala jsem pro sebe i pro ty, kteří třeba v mém věku něco podobného prožívají a netuší, že v tom nejsou sami.
Zmínila jste důvěru ve vlastní intuici. Hrála roli v rozhodnutí, kdy jste v prosinci 2015 odmítla léčbu, kterou vám doporučil onkolog?
Když mi doktoři řekli, že je nádor zhoubný, představila jsem si okamžitě chemoterapii a zbytek svého života s hlavou v kýblu. Bylo to šílené. Chtěla jsem se uzdravit, to je jasné, ale vidina, že kdyby to nevyšlo, tak umřu jako zvracející troska, mi vehnala slzy do očí. Takže jsem poctivě absolvovala navrženou radioterapii, následné chemo jsem už ale odmítla. Bylo to nejtěžší rozhodnutí mého života. O to víc, že jsem ho sama musela ustát před lékaři, kteří mě dost důrazně varovali, že za rok možná nebudu mít co řešit
Měla jste v tom okamžiku už nějakou alternativu k lékaři navržené léčbě, nebo jen pocit, že to chcete jinak?
O tom, že jídlo ovlivňuje naše pocity i zdraví, dnes mluví i respektovaní odborníci. A já jsem své tělo chtěla co nejvíc posílit. Tehdy začaly mé experimenty s jídelníčkem. Vyhledala jsem člověka, který mi vysvětlil principy, doporučil okamžitě vynechat cukr, přejít na rostlinnou stravu a doplnit ji o bylinky. Přiznávám, že začátky života bez sladkostí byly krušné. Dneska už mám spoustu skvělých receptů, dávám je na můj blog www.foodtherapybydenisa.cz a mám úžasnou odezvu od lidí zdravých i těch, kteří se zatím léčí.
A co na to Evžen? Po třech letech od vašeho zásadního rozhodnutí působíte zdravě a spokojeně. Máte vyhráno?
Cítím se skvěle, užívám si každý den naplno a dělám věci, které mě baví. Je to hlavně vaření, můj blog, a taky pomoc těm, kteří jsou na tom podobně jako jsem byla já. Přednáším, sportuji a myslím pozitivně, i když mám v sobě stále zbytek nádoru. Nemůžu říct, že bych byla úplný vítěz. Tím budu, pokud Evžen navždy zmizí. Ale beru to jako životní výzvu, poslání motivovat a pomoct ostatním. Člověk získá jiný pohled na život, má úplně jiné hodnoty. A přesně tohle vnímám jako své vítězství.
Myslíte si, že by ta vaše cesta bez chemie, cukru a masa, zato doplněná o bylinky, byla účinná i pro jiné pacienty?
Já jsem hlavně pevně přesvědčená, že strava a životní styl jsou základním pilířem zdraví úplně všech, a stejně tak naše psychika. Cukr je výživou nádorových buněk, maso je často plné chemie a antibiotik. A to myslím není pro onkologické pacienty zrovna to nejlepší na jejich cestě k uzdravení. Taky věřím tomu, že konopná léčba by byla v mnoha případech silnějším lékem, než klasická chemoterapie. Ale bohužel se o této alternativě nemluví.
Autor: Martina Šmuková
Článek vznikl ve spolupráci VOŠP a AVPO ČR.
