Zadejte hledaný název
Magazín studentů Vyšší odborné školy publicistiky

Napoleona aby v Bohnicích pohledal, říká lékařka

Když se řekne Bohnice, většině z nás vytane na mysli v první řadě psychiatrická léčebna, která se zde nachází. Toto zařízení je největším v republice a léčí se zde lidé s poruchou osobnosti, se závislostmi na drogách či alkoholu. O tom, jaká příkoří a zajímavosti potkávají pracovníky léčebny, s námi mluvila lékařka MUDr. Tereza Měřinská.

K vám do léčebny vozí policie či lékaři i oplice. Proč ne na záchytnou stanici?
Protože záchytná stanice je až od určitého promile alkoholu v krvi. Ta hranice je okolo 2,5 promile a více. Ty, co mají méně, tak je vozí k nám, kde je necháme vystřízlivět, pokud nějak vyvádějí, tak je připoutáme k lůžku. Během toho je pozorujeme, zda jsou závislí a bude potřeba jejich další léčba. Pokud ne, tak je po vystřízlivění propouštíme.

Občas se může stát, že k vám přivezou i někoho, kdo se chová agresivně. Jste nějak školeni, jak se v těchto situacích chovat?

Máme základní školení sebeobrany, ale spíš to funguje tak, že vždy je v blízkosti jeden velký sanitář. Zároveň je na přijmu tlačítko, kterým si lékař může případně přivolat další sanitáře na pomoc. Obzvlášt´ agresivní pacienti jsou přivezeni policisty, takže ti jsou také ochotní pomoci.

Takže při přijímání pacientů si člověk celkem zaposiluje, jak to tak vypadá.
Většinou tomu tak je, ale někdy se k nám dostanou i vtipné případy. Jednou jsme zde měli nemocného pána, který běhal nahý po lese. Když ho k nám přivedla policie, tak se divil a říkal, že to přece nikomu nevadí, když to dělá v lese.

Tereza Měřinská. Zdroj: Benedikt Lederer

Diví se lidé, že je k vám přivezli?
Celkem dost lidí. Je to i kvůli tomu, že když je k nám vezou, tak jim většinou tvrdí, že jedou jen na vyšetření. To proto, aby se nebránili převozu.
Nedávno k nám přivezli pána, který běhal po Andělu a hledal krevní banku, protože si myslel, že je upír. A bylo mu divné, proč ho tam vezou, když nikomu neškodí. První týden i odmítal jíst a chtěl místo jídla krevní konzervu.

Používají se ještě takové léčebné metody, jako elektrošoky či lobotomie?
Tak lobotomie ani skotské střiky (stříkání ledové vody na pacienta -pozn. red.) se už nedělají. Elektroterapie se používá, ale jen tehdy, když nic jiného nezabírá. U hodně depresivních pacientů se používá s velmi dobrým efektem. Problémem je, že po elektroterapii mohou být přechodně výpadky paměti.

Abyste mohli tuto léčbu provést, musí s ní souhlasit pacient nebo stačí nějaký jeho příbuzný?

Pro léčbu vždy musíme mít souhlas pacienta. Výjimka je, pokud je pacient zbaven způsobilosti. V tom případě musí být souhlas jeho opatrovníka.

Říká se, že v psychiatrických léčebnách jsou i lidé, kteří si myslí, že jsou Napoleon či podobné postavy historie. Je to pravda?

Dřív to bylo. Stále chodí lidé, kteří si myslí, že jsou někdo jiný, ale už to nebývají Napoleoni, ale spíše Ježíšové. Nebo jsou lidé, kteří si myslí, že jsou příbuzní nějakých slavných osobností, at´ už žijících či nežijících.

Jak pacienti snášejí hudební festival Mezi ploty, který se zde každoročně pořádá?

Problémy nemívají, alespoň ne přes den. Jen večeř, když je slyšet dunění bicích, tak se naši starší pacienti bojí, že začala další světová válka.

Jak je to s propuštěním pacienta?
Člověk, co je u náš léčen dobrovolně, to znamená že při přijetí souhlasil s léčbou, si může sám napsat o propuštění. To mu buď lékaři schválí nebo ne. Pokud ne, tak naše rozhodnutí musí schválit soud, což trvá maximálně týden. Pokud dá soud lékařům za pravdu, tak u nás pacient zůstává a má takzvaný nedobrovolný pobyt.

Máte pacienty, kteří byli jednou přivezeni a od té doby u vás pobývají?
Velmi málo pacientů co přivezou na poprvé, tak je zde nadlouho. Většinou jsou od nás do několika měsíců propuštěni. Ti se pak mohou zase vrátit. Jsou však pacienti, kteří jsou zde už poněkolikáté nebo jsou staří, tak ti mohou být u nás i rok. Pak jsou přesunuti do domova seniorů s rozšířenou psychiatrickou péčí.

Občas se stane, že nějaký ten pacient uteče. Jak je váš objekt vlastně zabezpečen?

Útěky nejsou tak časté. Příjmová oddělení jsou uzavřená a mají v oknech mříže. U ostatních oddělení je zahrada, která je oplocená. Máme zde i park, kam chodí někteří pacienti na procházky. Ten je taky oplocen. Přestože je ten plot vysoký přes dva metry, tak se ale občas stane, že nějaký pacient uteče. Ti, kteří se u nás léčí ze závislosti, tak třeba utečou si jen sehnat dávku, a pak se sami vrátí. Když uteče někdo, kdo je posouzen jako agresivní, tak to oznamujeme policii.

Užijete si vůbec nějakou zábavu, nebo je to spíše přetahování s lidmi, co k vám přivezou?

Většinou je to spíše ta přetahovaná nebo odhánění bezdomovců, kteří chtějí být hospitalizování, ale nic jim není. Ale když pak jsou ti praví blázni, tak to je hrozně fajn.


Benedikt Lederer
Benedikt Lederer
Jako malý kluk jsem psal na zaprášená auta a zamlžená skla, nyní v roce 2013 píšu na Generaci 20. Kromě čokolády a řízků je mému srdci blízké i improvizační divadlo a veselá hudba.
Další články autora
X
Nastavení cookies
Funkční cookies
Tyto cookies jsou nezbytné pro fungování našeho webu a nelze je deaktivovat.
Analytické cookies
Slouží především pro sběr dat ohledně chování na webu (typicky Google Analytics).
Reklamní cookies
Slouží hlavně pro remarketing (typicky Google Ads).
Personalizační cookies
Slouží pro pokročilou analytiku a personalizaci obsahu.