Na vlastní lyže – Česko versus Rakousko
Nejdříve jsme zabrousili do tuzemských koutů a navštívili lyžařské středisko Sport Centrum Bouřňák na severu Čech, nedaleko Teplic. Nejvyšší vrchol areálu, tedy Bouřňák, leží ve výšce 868 m.n.n. Pokud čekáte, že pojede do areálu ski bus, mýlíte se. Z lázeňského města jede do Mikulova, kde leží areál, pouze městská linka a za cestu ke středisku zaplatíte 15kč.
My se ale do vesnice blížíme autem a již po příjezdu míjíme ceduli s nápisem, který nás informuje o tom, že je parkoviště u vleku plné. Naštěstí se nám podaří vyjet kousek výš a najít si jiné místo, které je ovšem dál od sjezdového areálu. Bereme výbavu a vyrážíme směrem k pokladně. Areál je opravdu narvaný lidmi a už z dálky vidíme, že fronta u vleku bude nejméně na 15 minut. Celodenní permanentka nás vyjde na 380kč a děti, které měří méně než 150cm zaplatí o 180 korun méně. Po úspěšném zakoupení „permice“ si stoupáme do fronty a rozhlížíme se kolem.
Kotva a zase kotva
Areál čítá šest sjezdovek a takzvané údolíčko, které patří začátečníkům. Ostatní sjezdovky jsou pak řazeny od těch lehkých až po nejtěžší, takže by si měl každý přijít na své. Celkově můžeme zdolat necelých sedm kilometrů sjezdovek. Co nás může zarazit je ovšem fakt, že zde nenajdeme ani jednu sedačkovou lanovku. Po celém areálu jsou buďto kotvy
nebo pomy, což na komfortu rozhodně nepřidá. „Když jsem byl ještě v horské službě, navrhovali jsme vedení, aby postavilo místo kotvy, která je poměrně nová, rovnou sedačkovou lanovku. Ovšem bez výsledku,“ sdělil bývalý člen horské služby, který nechtěl být jmenován.
Po několika hodinách se postupně celý Bouřňák hemží lidmi. Mezi lyžaři jsou nejen Češi, ale také Němci, kteří to sem mají poměrně blízko. „Dnes jsou sjezdovky celkem upravené, ovšem nebývá tomu tak pokaždé, lyžuje se mi dobře, ale vadí mi fronty, “ řekl Generaci 20 student Radim Smetánka. Sjíždíme sjezdovku a stojíme ve frontě. Obsluha vleku, kterým je dnes postarší pán, je po celou dobu schována v boudě a jen očkem pokukuje, co se děje venku. Na vlek právě nasedá malý kluk na snowboardu, ovšem na jeho výrazu je vidět, že by s tím potřeboval pomoc. Ano, měl jsem pravdu, pomyslím si, když kluk po několika metrech padá. Obsluhu vleku to nechává chladným a chlapec tak odjíždí asi až napotřetí.
My se zatím jdeme občerstvit k jednomu ze dvou stánků v areálu. Dáváme si párek v rohlíku a teplý grog. Obojí nás vyjde na 60 Kč. Kdybychom chtěli dnes v Mikulově přenocovat, vyjde nás cena na osobu se snídaní zhruba na 400 Kč.
Nebe a dudy
Teď se ovšem přesuňme k našim rakouským sousedům. Vyrážíme do asi 620 km vzdáleného Matrei in Ostirrol. Město leží v 975 m.n.m a pokud vyjedeme až k úplné vrcholu, dostáváme se bezmála ke třem tisícům. Zde se ubytováváme u místních v hotelu, kteří nás vítají s úsměvem na tváři. Noc zde vyjde na 22 euro tedy zhruba 550 korun českých bez snídaně.
Po přespání vyrážíme na svah. Po celém Matrei jezdí Ski bus, který má ranní intervaly každých 15 minut a po dvanácté hodině pak 30. Jak jsme se sami přesvědčili, není potřeba chodit ani na vyznačené zastávky, protože řidiči zastaví kdykoliv když vidí lyžaře, který jim dá znamení o tom, že chce nastoupit. Řidič nás dováží přímo k pokladně, kde
Rakouské Alpy. Foto: Ondřej Hlíza
kupujeme permanentku na šest dnů. Ta vyjde pro dospělého na 200 euro a na den pak 34. Denní vychází zhruba na 800 korun, ovšem lyžařské podmínky jsou oproti našim nesrovnatelné. „Permanentka je bezpochyby drahá, jenže délky sjezdovek a jejich upravenost se s Českem nedá vůbec srovnávat, “ sdělil pocity student Jan Hron, který v Rakousku tráví jarní prázdniny.
Celý areál čítá přes 110 kilometrů sjezdovek, na kterých najdete většinou jen vyhřívané sedačkové lanovky. Pomy jsou zde ojedinělé jen na dětských krátkých sjezdovkách. Permanentka vám navíc platí i na sousedící areály, které jsou od sebe vzdálené zhruba 30 kilometrů. Autem se k nim člověk dostane za 40 minut.
Alpy jako Byznys
Co návštěvník určitě ocení je mentalita zdejších lidí. Rakousko prostě ví, že Alpy jsou byznys, a dává si na všem záležet. U každého vleku stojí obsluha a v případě potřeby ochotně pomůže. Samozřejmostí jsou restaurace s občerstvením, které u nás zastupují stánky s párky v rohlíku. Rakouské pivo zde vychází v přepočtu na 80 Kč a vydatný oběd se blíží ke dvěma stovkám.
Námi uvedené areály se ve výsledku srovnávat nedají. To je jako bychom vedle sebe postavili moře a rybník, ovšem mentalita lidí ano. V Rakousku je na úplně jiné úrovni. A pokud se podíváme na jeden z největších českých areálů v Peci pod Sněžkou, kde nás ubytování vyjde asi o sto korun levněji než v Rakousku, není co řešit. Peníze, které investujeme do zahraniční dovolené, se nám totiž vrátí nejen v podobě skvělých zážitků.