Na Vítkově se vzpomínalo na konec války
Památka konce války se už tradičně uctívá na Národním památníku foto:Adéla Bujalská
Památka Dne vítězství, tedy konce války, se 8. května uctívá už tradičně na Národním památníku, kdy nejvyšší představitelé českého státu slavnostně položí věnce na hrob neznámého vojína. Ten symbolizuje všechny ty, kteří v tomto světovém konfliktu položili život za svou zem.
Setkání s příbuznými vojáků
A tradičně je akce i krásnou přehlídkou vojenských jednotek. Ani tentokrát tomu není jinak. „Vítám vás na pietním aktu věnovanému výročí ukončení 2. světové války, během akce dbejte všech pokynů vojenské a strážní policie a doufám, že vše proběhne hladce,“ říká přísným tónem čtvrthodinu před zahájením do mikrofonu plukovník Pavel Kantor, který má organizaci celé akce na starosti.
Civilisté se zatím scházejí ve vymezeném prostoru. U hrazení bere otec do náručí asi pětiletého chlapce, který na akci vyrazil se zbraní, samozřejmě jen plastovou. Mezi přihlížejícími nejsou jen zvědavci, ale také rodinní příslušníci nastoupených mužů.
„Vidíš někde našeho Pét´u? Jé támhle je! Ten s tou lodičkou na hlavě,“ vykukuje z davu postarší dáma, zřejmě matka některého z vojáků a ukazuje na jednu z nastoupených jednotek. „Ale mami, vždyt´ lodičku mají na hlavě všichni,“ odpovídá rozrušené ženě vedle stojící dívka.
Další identifikaci svého příbuzného si rodinka musí nechat na později, protože odbíjí desátá hodina a vojenská kapela právě začíná hrát k nástupu hlavních představitelů státu. Nejprve přichází premiér Petr Nečas, za ním místopředseda Senátu Přemysl Sobotka, předsedkyně Poslanecké sněmovny Miroslava Němcová, pražský primátor Bohuslav Svoboda a nakonec i prezident Václav Klaus.
Salutující veteráni
Když hlava státu prochází kolem lavic s válečnými veterány, nastává dojemná chvíle. Všichni staří vojáci vstávají, a i když některým už zdraví nedovoluje stát v úplném pozoru, salutují a zdraví prezidenta. Stejná situace se opakuje i při hymně, kterou záhy spustí kapela.
Poté všichni státní představitelé a zástupci z řad veteránů jeden po druhém spolu s vojáky pokládají věnce a klaní se památce neznámého vojína. Nikdo z obecenstva nemluví, slavnostní okamžik ruší pouze cvakání aparátů skupinky fotografů.
Následuje minuta ticha při níž se ozývají tři čestné salvy. Před závěrečnou přehlídkou má prezident ještě jednu důležitou povinnost. Propůjčit některým jednotkám čestné názvy jako například „Tobrucká“ dvacáté páté protiletadlové brigádě. Pak už ale pietní akt končí. Vzpomínka na padlé proběhla důstojně. Vojáci ještě pochodem obkrouží kolečko kolem nádvoří a za zvuku písně „Šly panenky silnicí“ opouští prostory u památníku.
Horké počasí si nakonec vyžádá i jednu obět´. Tou není nikdo z veteránů, kteří v uniformách na ostrém slunci seděli celou dobu trvání akce, ale jeden přihlížející starší pán, který při slavnostním zakončení omdlel a spadl na zem. Zdravotníci ale byli poblíž a muže okamžitě ošetřili.