Na Moravě se Velikonoce těší větší slávě. Ke zpovědi či na poutní místa zajde málokterý Pražák
Mladí lidé v Praze ztrácí o Velikonoce zájem. Všímá si toho třiadvacetiletá učitelka přípravné třídy Michaela Fortinová, která bydlí na Praze 4. „Každý rok chodí koledníků čím dál méně. Pravidelně nás navštěvují alespoň známí, kterým babička vždycky napeče houstičky k pivu a panáku,“ popisuje mladá učitelka. Letos jí prý slíbily děti z družiny, že se u ní na koledu zastaví. „Podle mě patří Velikonoce mezi tradice, které by se měly dodržovat,“ říká. Každoročně peče mazanec a místo beránka chce vyzkoušet zajíčka. „Taky barvím vejce v cibuli a klasických koupených barvách. Byt si zdobím vrbovými větvemi, na které zavěšuji vajíčka a na dvířka dávám věnec,“ dodává.
Z opačné strany pomlázky zná Velikonoce jednadvacetiletý student Štěpán Pichl. „Naposledy jsem byl koledovat s kamarádem asi před čtyřmi lety,“ podotýká. Prý je to částečně leností i tím, že se na koledování cítí staře. „Letos mám ale v plánu si pomlázku uplést a na koledu z legrace znovu vyrazit. Vajíčka se doma nikdy neztratí,“ směje se.
Ke zpovědi pro smíření
Jako věřící křest´an oslavuje Velikonoce třiadvacetiletý konstruktér Jan Látal z obce Břest poblíž Kroměříže. „Popeleční středou začínám období půstu na čtyřicet dní. Snažím se jíst střídměji než obvykle, na Velký pátek se najím do syta jen jednou a celý den nejím maso,“ líčí. Prarodiče mu prý také odjakživa kladli na srdce, že v tento den nesmí hýbat půdou. Před velikonočními svátky také považuje za důležité vykonat svátost smíření zpovědí.
„Každoročně chodím na své oblíbené poutní místo svatý Hostýn,“ zmiňuje. To je od jeho domova vzdálené 23 kilometrů. „Účastním se i nedělní křížové cesty od místního kostela sv. Jakuba. V něm navíc ministruju na Zelený čtvrtek, kdy si připomínáme poslední večeři Ježíše Krista, na Bílou sobotu při noční vigilii a při nedělní ranní mši oslavující zmrtvýchvstání Páně,“ popisuje. Po nedělní mši už s rodinou hoduje a oslavuje a večer chodí na zábavu do kulturního domu.
Na Velikonoční pondělí jde po mši koledovat. „S bratry a bratranci vyrážíme s pomlázkou na děvčata z celé dědiny. Když jsme byli menší, dostávali jsme za odměnu sladkosti, teď přijímáme odměny v tekuté podobě,“ usmívá se.
Vylepšování tradic se meze nekladou
Dvacetileté studentce Denise Libánské velikonoční svátky vylepšují rodiče už od dětství po vzoru Velké Británie a USA. „Ještě v pyžamu chodíme se ségrou a tátou po zahradě a hledáme výslužku. Mamka nás sleduje zpovzdálí a napovídá pomocí ‚Samá voda‘ a ‚přihořívá‘,“ vysvětluje. Dodává, že tradice jí sice připadá dětinská, ale stále ji ráda dodržuje.
V Horních Měcholupech, kde studentka bydlí, chodí koledovat převážně starší muži ve společnosti dobrovolných hasičů. „Mají svou určenou trasu, kterou procházejí. Když k nám pak přijdou přiopilí po všech těch panácích, sešvihají mě až do modřin,“ stěžuje si. Tohle ji na Velikonocích vadí. Jinak si je ale chce udělat hezké se svým přítelem. „Upeču mu beránka a budeme spolu barvit vajíčka a kraslice,“ říká.