Na linku důvěry už nevolají jen oběti domácího násilí
Jaký je rozdíl mezi vaší službou a ostatnímilinkami důvěry?
Mnoho z nich, jako například Linka bezpečí, jsou bezplatné. Klient může hovořit, jak dlouho potřebuje a úkolem konzultanta je udržet ho na telefonu, aby se zklidnil, nezavěsil a podobně. Rozdíl je hlavně takový, že nám volají lidé, kteří už chtějí řešit nějaký problém a jdou rychleji k jádru věci.Hovory na naše číslo jsou také placeny běžným tarifem.
Jak takový telefonát probíhá?
Konzultant vede hovor o tom nejzásadnějším a v jeho závěru vše shrne a dá volajícímu doporučení, kam se obrátit či jak řešit daný problém.
Takže už dál s klienty nespolupracujete?
Nabízíme opakovaný telefonát, ale můžeme s nimi být v konatktu pouze přes telefon, protože jsme linka důvěry. Z toho důvodu nikde neuvádíme ani adresu. Odkazujeme proto například na poradny Bílého kruhu bezpečí, kde se dotyčný setká při konzultaci s právníkem a psychologem, nebo na jiná místa pomoci jako jsou například občanské poradny, soudy či policie.
Vlastimil Zima, vedoucí Dona Linky. Foto: Alexandra Zemanová
Nefunguje ten proces i obráceně? Neobracejí se jiné organizace naopak na vás?
V případech odborného sociálního poradenství nám občas pracovníci jiné linky předávají klienty. Jinak nás kontaktují jak lidé osobně, tak také například psychologové, pracovníci nemocnic, úřadů či policisté, kteří potřebným osobám zprostředkují kontakt. My jim pomáháme zvládnout různé zátěžové situace.
Podobně jste pomáhali u případu trojnásobné vraždy v Mukařově, kdy byla ubodána žena a tři muži, že?
Ano, naše pracovnice byla s pozůstalými denně v několikahodinovém kontaktu a pomáhala jim překlenout problémy, které byli jak na místě, tak i posléze s úklidem domu, ubytováním a podobně. Také v tom je naše parketa.
Jaká je vaše náplň práce jako vedoucího?
Mám na starosti chod pracoviště, kde se v nepřetržitém provozu střídá dvacet pracovníků. I já sám působím přímo na telefonu. Je tam vždy jeden z nás a střídáme se po šesti až dvanácti hodinách.
Kdybych u vás chtěla pracovat, co bych pro to musela udělat?
Jako sociální pracovník byste musela mít vystudovanou jednu ze sociálně zaměřených škol nebo absolvovat určité přípravné kurzy. To vše je blíže uvedeno v zákonu o sociálních službách. Dále pak čistý trestní rejstřík. Vzhledem ke specifické problematice, na kterou se naše linka zaměřuje, vyžadujeme také věk nad 21 let a také znalost práva.
Máte prý také vlastní výcvikový kurz.
To je pravda. Pokud byste splňovala všechny požadavky, musela byste ještě absolvovat výcvik telefonické krizové pomoci, který má u nás 150 hodin teoretické výuky a praxi. Teprve pak byste mohla nastoupit na pracoviště. Tam byste si procházela náslechy, seznámila se s prací a slyšela, jak zkušenější kolegové vedou hovory.
V Dona lince působíte jako vedoucí téměř od jejího zrodu, pozorujete nějaký vývoj?
Z počátku jsme byli v podstatě jediná organizace, která prezentovala problém domácího násilí a otevřeně o něm hovořila. Snažili jsme se vytvořit prostředí, ve kterém by všichni věděli, o co se jedná, jaké jsou základní poznatky a způsoby řešení. Pomáhali jsme prosazovat některé zákony jako například ten o řešení domácího násilí nebo o vykázání. V poslední době se snižují počty volání, která jsou zaměřená přímo na domácí násilí. Z původních 80% kleslo toto číslo zhruba na 40% z celkového počtu hovorů.
Proč si myslíte, že to tak je?
Souvisí to s tím, že domácí násilí se stalo v posledních letech „hitem“ pro sociální organizace. Na základě lepší legislativy se do této problematiky zapojily také soudy, policie a místní orgány. Lidé už mají k dispozici také literaturu nebo intervenční centra, která jsou ze zákona zaměřena na pomoc těmto obětem. Skladba hovorů je proto již různorodější a naše služba se tak svým způsobem dostává do oblasti řadové linky důvěry.
Určitě se jedná o psychicky náročnou práci. Máte nějaký způsob, jak ji po této stránce zvládat?
Já relaxuji prací na zahradě, ale máme také pravidelné supervize, kde je prostor pro diskusi o tom, co jsme v práci prožili. Máme také možnost individuálně probrat případný problém s odborníky z Bílého kruhu bezpečí. Je pravda, že se hodně hovoří o takzvaném vyhoření lidí v sociálních službách z důvodu jakéhosi opotřebení, ale jeden z mých starších kolegů říká, že je to jen „okecávání“ toho, že člověk není dobře profesně připravený.
