Mozek si lépe pamatuje zážitky se silnými emocemi
„Na základě rozsáhlých pozorování a neúspěšných pokusů o popis paměti jsem dospěl k názoru, že učení zkrátka není možné.“ Takto ještě na začátku dvacátého století popisoval své bádání americký psycholog Karl Lashley. Zlomovým okamžikem v tomto oboru byla operace pacienta Henryho Molaisona známého přes 60 let pouze pod pseudonymem H.M.
I mozek musí někdy odpočívat. Foto : Adéla Bujalská
Doktor Scovill a doktorka Millerová chtěli vyléčit jeho epilepsii a proto mu odstranili určité části mozku, které měli jeho nemoc vyvolávat. Konkrétně mu byl odoperován hipokampus, kus amygdaly a okolní oblasti, což jsou součásti mozku umístěné ve střední části spánkového laloku.
Operace se zdařila, měla ovšem následky, které nikdo nepředpokládal – pacient zcela přišel o svou pamět´. Stále se seznamoval se svým lékařem, nepamatoval si, že už obědval a podobně.
Při pokusu naučit ho kreslit zrcadlově se ovšem ukázalo, že je schopen si zapamatovat, jak to dělat. Nebyl si ale vědom, že už se to někdy učil. Od té doby se pamět dělí na dva druhy – deklarativní (pamatuji si „co“) a nedeklarativní (pamatuji si „jak“). Zajímavé na tomto případu bylo i to, že Henry si svou situaci uvědomoval. Do konce života potom zůstal pod dozorem vědců, které jeho případ fascinoval. Zemřel před třemi roky.
Mozek také potřebuje dovolenou
Lidský mozek má snahu zapamatovat si vše, ač to není v jeho silách. Navíc pracuje 24 hodin denně, takže je velmi důležité mu dát občas oddech a jednoduše vypnout. To pomáhá pro posílení paměti. Na zlepšování paměti funguje také fyzická aktivita nebo procvičování. Mozek sice filtruje nedůležité věci, které vzápětí zapomínáme, v zásadě si ale pamatujeme i věci nepodstatné, které se děly, když se stalo něco významného.
Většina Američanů je schopna vám dopodrobna vylíčit, co dělali, když byl zabit prezident Kennedyho nebo když se na Manhattanu zřítila dvojčata. „Emoce jsou pro pamět´ stěžejním faktorem,“ říká Karel Ježek. Co z toho plyne? Když se potřebujete něco pořádně naučit, spojte si to s nějakým zážitkem a pocitem.
Zvláštním fenoménem, o kterém vědci neví, jak se k němu postavit, je zapomínání. Shodují se, že daná vzpomínka v mozku uložena je, my jen nejsme schopni si ji vybavit. Důkazem jsou pokusy, kdy lze především díky čichovým stimulacím dávno zapomenuté vjemy vyvolat. Specifickým jevem je i déja vu. „To je šum, určitá nedokonalá vzpomínka, kterou nejsme schopni si vybavit a v určitých případech je to vzpomínka na sen,“ popisuje Ježek.
Pamět´ je dynamický a otevřený systém, který má mnoho podob a pro mnohé vědce je lidský mozek nerozluštitelná záhada. Podle Ježkabychom si našich schopností měli vážit a pamět´ si udržovat a budovat.