Moje nejoblíbenější otázka? Rozhodně proč. Ta je pro novináře zásadní, říká moderátor Daniel Stach
Nejoblíbenější otázka moderátora České televize Daniela Stacha (28) je „Proč?“. „Vždycky se ptejte! Proč teď? Proč tady? Proč takhle? Kdo se neptá, nic se nedozví,“ radí Stach. Ten uvádí od roku 2012 v České televizi pořad o vědě a současné civilizaci s názvem Hyde Park Civilizace a dále také pořad Věda 24, který se věnuje české i světové vědě.
O svých zkušenostech z působení na televizní obrazovce mluvil Stach v polovině letošního listopadu v rámci cyklu přednášek s diskusemi Hosté na Hollaru. V této budově na Smetanově nábřeží sídlí Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy, jejíž studenti spolu s markething.cz přednášku zorganizovali. Velký prostor dostalo publikum, které se Stachem diskutovalo. Moderátor mluvil především o zákulisí pořadů, které uvadí.
Stach zastává názor, že ne všechny otázky, které zazní, musí být zodpovězeny. „Tím, že respondent neřekne nic, kolikrát říká daleko víc. Jedna z nejlepších odpovědí, kterou jsem dostal bylo mlčení,“ vzpomíná Stach na rozhovor s Tatianou Rusesabaginovou (58). Ta přežila rwandskou genocidu, která proběhla začátkem devadesátých let. „Řekla, že byla připravená na smrt a já se jí zeptal, jak se na to lze připravit. Ona jen pokrčila rameny a to vystihlo vše.“
Dobrá příprava je základ
Stach říká, že si musí svůj čas plánovat opravdu pečlivě. Na jeden díl Hyde Parku Civilizace přečte v průměru 400 stránek, které mu pomáhá dát dohromady rešeršistka Pavlína Chudárková. V rámci této přípravy prochází i staré rozhovory, které host v minulosti už jinde poskytl. Moderátor tak ví na jaký typ otázek bude respondent reagovat lépe a která témata mu jsou opravdu blízká. U zahraničních hostů pak starší rozhovory Stachovi napoví jakou slovní zásobu respondent používá a moderátor se tak může lépe připravit na odborné termíny.
V rámci zdokonalování se Stach zpětně kouká na své pořady a analyzuje je: „Ještě nikdy jsem neudělal bezchybný rozhovor,“ podotýká moderátor. Někdy záznam, ve kterém vystupuje, sleduje beze zvuku, aby se mohl soustředit na své pohyby, jindy si stáhne pouze zvukovou stopu a pouští si ji, když jde běhat. Okolo sebe má také tým, který mu dává zpětnou vazbu na jeho práci a jak sám říká, jen díky tomu se může neustále zlepšovat.
Pravidla nejsou vše
Při moderování ale nastávají situace, které se nedají nacvičit. „Někdy je dobré dělat nestandardní rozhodnutí, ale musím za ně nést odpovědnost,“ říká Stach. Jedním takovým rozhodnutím byla situace z roku 2013. Tehdy mluvil v Hyde Parku s ruskou disidentkou Natálií Gorbaněvskou, která v roce 1968 protestovala na Rudém náměstí v Moskvě proti okupaci ČSSR. Stach věděl, že když Gorbaněvská vyprávěla o svém uvěznění v psychiatrické léčebně, bylo to pro ni opravdu těžké a nerada o tom mluví.
Když se k tomuto okamžiku v rozhovoru blížili, vzal si metr devadesát vysoký Stach židli a posadil se doprostřed studia, aby si byli s Gorbaněvskou blíž. Tím porušil několik televizních pravidel jako třeba to, že vyšel ze záběru a nebyl dobře nasvícený. Disidentka ale řekla mnohem více, než kde jinde, protože vnímala jen jeho. „Často jsou respondenti nervózní, takže se snažím simulovat to, že jsme ve studiu sami,“ vysvětluje Stach.
Hosté se musí cítit dobře
Pokud to jde, Stach se snaží s hosty navázat osobnější kontakt ještě před tím, než se spustí kamery. Když se natáčel rozhovor po Skypu s českým neurochirurgem žijícím v zahraničí Bohdanem Pomahačem (45), v záběru byly vidět nařezané březové větve. Editor je chtěl dát mimo záběr a nazval je „kusem dřeva“. Pomahač opáčil, že to jsou „ozdobné břízky“ jeho manželky. Stach celou tuto konverzaci slyšel. Když měl pak zapojený mikrofon, dekorace pochválil. Nato Pomahačová vykoukla v rohu obrazovky a ukázala palec nahoru. Napětí mezi respondentem a moderátorem opadlo a rozhovor měl odlehčenější atmosféru.
Stach si podle vlastních slov moderování užívá. Až ho tato práce přestane naplňovat, půjde dělat něco jiného. „Kdo je v televizi, není lepší než kdokoli jiný. Nedělá lepší práci, dělá jinou práci,“ myslí si Stach a dodává, že hlavní je, aby práce člověka bavila. Důležité je také podle něj, aby šli do médií lidé proto, že novinařinu opravdu budou chtít dělat. Ne proto, aby měli vliv, nebo se proslavili.
