Moderní dějiny ovlivňují současnost nejvíce. Na středních školách na ně ale nezbývá čas
Téměř před tři čtvrtě stoletím se životy drtivé většiny československých občanů zásadně změnily na dlouhých 41 let. Ve středu 25. února 1948 se k moci dostala druhá vláda Klementa Gottwalda, předsedy Komunistické strany, čímž se zpečetil osud země. Nastalo období temna. Padesátá léta dvacátého století lze u nás charakterizovat jako dobu plnou nespravedlnosti, čistek a vykonstruovaných politických procesů. Demokracii nahradila vláda jedné strany, která se zde udržela až do roku 1989.
Zajímat se o historii světa, ve kterém žijeme, by mělo být samozřejmostí. K lepšímu pochopení aktuálního dění je totiž důležité porozumět událostem z minulosti. „Vítězný únor je mezi studenty vnímán jako symbol nástupu komunistů k moci. Pohledy novějších výzkumů upozorňující hlavně na četné kontinuity mezi bezprostředně poválečnou dobou a následujícím obdobím konsolidace komunistického režimu jsou spíše neznámé. Možná to souvisí s tradičním pojetím školského dějepisu,“ uvedl Tomáš Dvořák, odborný asistent v Historickém ústavu Masarykovy univerzity v Brně.
Dějiny 20. století většina studentů nezná
Studentka druhého ročníku Gymnázia v Ostrově nad Ohří, Tereza Bezperátová (16), si situaci, kterou nastínil Dvořák, uvědomuje: „Dějiny dvacátého století jsou nám nejblíže a problémy z tehdejší doby se mohou objevovat i v současnosti. Měli bychom se z předchozích chyb poučit, abychom je již neopakovali.“ Bez problému dokázala zařadit právě i Vítězný únor. Byla ale jedna z mála. „Nevím, o tom jsme se ještě neučili,“ zareagovala na dotaz její spolužačka Adéla Nováková (16).
Snížený zájem studentů o dějepis vnímají i učitelé. „Spousta žáků se o historii své země nebo historii obecně téměř nezajímá. Mají jiné priority,“ popsal učitel dějepisu na Gymnáziu v Ostrově nad Ohří Jakub Hecht. „Mám spoustu mimoškolních aktivit a volný čas raději věnuji něčemu jinému než dějepisu,“ potvrdil jeho tvrzení student gymnázia v Karlových Varech Jakub Tichý (17).
Také na vysokých školách se profesoři potýkají s podobnými případy. „Zažil jsem i situace, kdy studenti u zkoušky z 20. století nevěděli, o co se v případě Vítězného února jedná,“ uvedl Dvořák. „Dříve tomu bylo trochu jinak. Je to vlastně logické. V dobách, kdy společnosti hrozilo nějaké nebezpečí, lidé přirozeně vycítili, že je důležité najít pro svou současnou situaci analogii v již zažitých případech,“ dodal Hecht.
Během posledních tří let se svět potýká s mnoha nestandardními situacemi, u kterých se samo nabízí hledat spojitosti v minulých dobách. „Současný nezájem o historii může být vlastně ukazatelem toho, že jsme dlouho žili v bezpečné době,“uvedl Hecht.
Dvě hodiny dějepisu týdně nestačí
Výuku historie na středních školách ovlivňuje především nedostatek času. „Na běžných gymnáziích je dějepis v rozvrhu jen dvakrát týdně. Stihnout probrat všechno učivo podle osnov je za tuto dobu prakticky nemožné,“ vysvětlil Hecht. Za největší problém považuje, že je v rámci osnov Rámcového vzdělávacího programu přežitý koncept, kdy se s nástupem na střední školu musí opakovat učivo z druhého stupně základní školy, a nestihnou se tak probrat všechna témata.
Na vysoké školy pak kvůli tomu přicházejí studenti s neadekvátní průpravou. „Dlouhodobě pocit´ujeme oslabení úrovně faktografických znalostí absolventů středních škol. Příčinou je i fakt, že upadá snaha rozvíjet školní studium četbou specializované literatury,“ všímá si Dvořák.
V případě moderních dějin by však zájem studentů mohl být podpořen i skutečností, že je lze vyučovat na bázi konkrétních, mnohokrát i osobních příkladů. „Nedávno jsme s fakultou pořádali veřejnou debatu pro Pamět´ národa. Zaměřená byla právě na únor 1948, konkrétně aktualizovaným směrem k dezinformacím a propagandě,“ podotkl Dvořák. Podle něj jsou mezi vysokoškoláky stále populárnější různé multimediální platformy a počítačové hry, skrze které je pro ně historie dostupnější.
Důsledkem informačně-komunikační revoluce je změna v předávání a přijímání informací, kterou si lze mnohdy splést s nižší pozorností studentů. „Zájem o historii se přesouvá spíše do sféry zábavy. Jsme svědky celkové proměny historické kultury,“ vysvětlil Dvořák.
