Mobilní žurnalistika sází na rychlost a unikátní záběry. Kvalitou ale kameru nenahradí
Jeden redaktor s mobilním telefonem může zaujmout místo celého natáčecího štábu. Takzvaná mobilní žurnalistika, zkráceně „mojo“ (mobile journalism), je obor fungující jen několik let. Využívá toho, že chytré telefony je možné mít neustále v kapse. A ačkoli se kamerám v kvalitě obrazu nevyrovnají, dokážou se jim za dobrých podmínek dostatečně přiblížit. „V mobilu mám všechno v jednom. Můžu na něj reportáž natočit, pak ji sestříhat, otitulkovat a přes internet rovnou poslat do redakce. Téhle rychlosti se s kamerou dosáhnout nedá,“ tvrdí redaktor Oldřich Borůvka z České televize, který představoval mobilní žurnalistiku návštěvníkům listopadového festivalu Týden vědy a techniky. V České televizi už pronikají mobilní záběry do zpravodajského pořadu Události i na zpravodajskou stanici ČT24.
Chytrý telefon je ideální pro pořízení videa z neočekávaných nebo nebezpečných situací. „V takových chvílích se často zapojuje i takzvaná občanská žurnalistika – média použijí divácké záběry z mobilů, které jsou naprosto unikátní. Třeba když došlo k útoku na redakci francouzského časopisu Charlie Hebdo, podařilo se díky telefonu natočit ujíždějící útočníky jen chvíli po masakru,“ popisuje Dominik Fellner, který mobilní žurnalistiku vyučuje na Vyšší odborné škole publicistiky. Mobilů ale v neočekávaných situacích využívají i sami novináři. „Kameraman například točí někde na place a najednou vyjde respondent, kterého potřebuji do reportáže. Tak ho v rychlosti natočím na mobil,“ říká Borůvka.
Svůj telefon zná každý
Podle Borůvky je navíc používání mobilů k natáčení velmi snadné. Tuto výhodu vidí i Fellner. „Když točíme se studenty na mobil, nemusím jim složitě vysvětlovat, které tlačítko na kameře co udělá. Všichni svůj telefon znají a dokážou z něj vytěžit maximum,“ tvrdí. I mobilní žurnalista ale podle Borůvky musí mít to „správné kameramanské oko“, aby mohl pořídit pěkné záběry. „Profesionální fotografové jsou schopní fotit i na přístroje vyrobené z krabiček od sirek a jejich snímky jsou skvělé. Když dáte naopak profesionální zrcadlovku amatérovi, fotky budou hrozné. Podobné je to s natáčením na mobil,“ říká Borůvka.
Pokud jsou záběry mobilem dobře natočené, běžný divák podle něj nemusí poznat, že na místě nepořizovala video profesionální technika. Některé záběry navíc kamerou ani pořídit nejdou, protože je příliš velká nebo protože se nevyplatí riziko, že by se mohla poškodit. „Můžu například udělat unikátní záběr tím, že prostrčím ruku s mobilem skrz mříže. A kdyby mi náhodou upadl a rozbil se, přijdu o zhruba patnáct tisíc. Ne o statisíce jako s kamerou,“ říká Fellner.
Horší obraz i zvuk
Mobil ovšem kvůli technickým omezením nikdy nedosáhne kvality obrazu, jakou dokážou vytvořit profesionální kamery. „Mojo je takový švýcarský nůž žurnalistiky – na rybách s ním udělám naprosto všechno, ale nepoužil bych ho, kdybych chtěl jako profesionální kuchař filetovat lososa,“ podotýká Borůvka. Telefon má totiž nedokonalou optiku, nedokáže zoomovat, a tak musí novinář vždy přijít co nejblíž a využívat nejlépe denního světla. Kvůli horší stabilitě obrazu Fellner doporučuje nepořizovat švenky, tedy záběry pomocí pohybu kamery. „Telefon je navíc uzpůsobený tak, aby bral zvuk jen zhruba z půl metru při telefonování, je tak určitě lepší vzít si přídavný mikrofon,“ říká Fellner.
Novinář také musí vzít v potaz, s kým bude točit rozhovor. „Třeba předsedovi vlády je dobré vzdát úctu tím, že ho bude točit celý štáb. Ale lidé, kteří na kameru nejsou zvyklí, často mobil ocení. Snadno zapomenou, že je někdo točí, a nejsou tak nervózní,“ upozorňuje Fellner. Hlavní využití mobilní žurnalistiky však vidí nikoli v televizi, ale na webu – pomocí mobilu se dá například snadno vysílat živě na sociální sítě nebo upozorňovat pomocí krátkých videí na reportáž, která bude v televizi.
