Mladší na charitu přispějí, ale starší jsou nedůvěřivější, říká dobrovolník
Jak probíhá váš den jako prodejce?
Pracujeme ve dvojicích, každý dostaneme 100 stužek, které musíme prodat. My třeba stojíme na Můstku u výstupu z metra. Od sedmi od rána. Teď je půl dvanácté a ještě nám zbývá prodat asi dvacet stužek. A musíme tu být, dokud vše neprodáme.
Student Tomáš Bílek, který jako dobrovolník prodával charitativní stužky. Foto: archiv Tomáše Bílka
Dá se nějakým způsobem definovat, který typ lidí si stužky kupuje nejčastěji?
Určitě nejčastěji mladí lidé ve věku přibližně dvacet až pětatřicet let. Naopak důchodců je minimum. Jsou vůči těmto akcím dost nedůvěřiví a za vším hledají podvod. Jedna paní nám řekla, at´ si jdeme stoupnout před Ministerstvo financí a prodáváme to podvodníkům, kteří jí posílají malý důchod.
Vy ji ale můžete dokázat, že organizace, kterou zastupujete, není podvod, nebo ne?
Ano, máme cedulky s naším jménem a organizací. A tašku, na které je napsáno „Dům světla“. Do ní se hází peníze a je zapečetěna. Podle mne by ale mělo být ještě viditelnější, kdo jsme. Aby nás lidé viděli už z dálky. Třeba nějaká trička.
Setkal jste se s nějakým opravdu negativním přístupem?
Jsou tací, kteří jsou nepříjemní. Ne, že by se utrhovali vyloženě na nás, ale ptají se, proč zrovna oni by měli přispívat na tuto organizaci, že jich se to netýká. Že HIV pozitivní jsou akorát narkomani, homosexuálové a prostitutky.
Připravili vás ve škole,že se můžete setkat i s takovýmito lidmi?
Měli jsme hodinové školení. Tam nám přiblížili modelové typy lidí, na které můžeme narazit. Obrnil jsem se předem, ale stejně je to nepříjemné. Vím, že musím být slušný a nic jim na to neříkat. Ale my za to nemůžeme, že se najde pár lidí, kteří charity zneužívají.
Jak jste se k této práci dostal?
Tuhle akci zprostředkovává gymnázium Nad Alejí na Praze 6, kam chodím. Každá třída dostane přidělenou jednu organizaci, kterou pak zastupuje při prodeji charitativních předmětů. My třeba letos prodáváme červené stužky právě pro Dům světla. Peníze, které vybereme, půjdou hlavně na prevenci a boj proti diskriminaci lidí s onemocněním HIV.
Vysvětlili vám učitelé, nebo sama organizace,proč shánějí pomocníky právě ve školách?
Zaprvé je to kvůli tomu, aby se nám do podvědomí dostala myšlenka pomoci druhým. Nikdy nevíte, kdy se ocitnete v situaci, kdy ji budete potřebovat vy. Zadruhé si toho musíme spoustu načíst, takže máme pak větší přehled o charitách. A určitě je to také vyjde levněji, což je důležité.
Odnesete si z této zkušenosti něco?
Určitě. Poznal jsem blíže společnosti, jako je právě Dům světla, Světluška nebo Bílá pastelka. Tím, že nám říkali, na co peníze skutečně jdou, jsem získal větší důvěru a spíš teď na něco přispěji. Myslím si, že kdyby lidé měli větší osvětu o neziskových organizacích, dávali by peníze častěji. Stalo se nám, že přišel pán, který řekl, že Dům světla zná, a proto nám místo dvaceti korun dal čtyři stovky.
Upřednostňujete spíše příspěvky skrze předměty, nebo posílání určitého obnosu na konto organizace?
Jako student nemám moc peněz na to, abych každý měsíc posílal stejnou částku peněz. Proto jsem rád za akce, kdy mohu přispět aspoň jednorázově. Až budu mít ale stálejší měsíční příjem, asi se zamyslím nad tím, že bych pravidelně někam přispíval. Díky téhle akci vím, že ty peníze jsou opravdu potřebné.
Je práce pro charitu něco, čemu byste se chtěl brigádně věnovat delší dobu?
Asi ne. Pár dnů v roce, kdy to děláme, bohatě stačí. Navíc plat se většinou odvíjí podle toho, kolik produktů prodáte. Když máte smůlu, nic moc si nevyděláte. Navíc je to časově dost náročná práce. A asi bych pořád nedokázal čelit nepříjemným narážkám lidí.
