Mladí už si tištěné noviny moc nekupují. Internet nám stačí, říkají
Velká část mladých čtenářů dnes chce informace vědět hned a dlouhé články je většinou odrazují. „Když nemám čas a chci být informovaná, otevřu si aplikaci a přečtu titulek, maximálně perex. Snažím se pobrat co nejvíc informací, v co nejkratším čase,“ říká studentka Klára Šimonová (20). Informuje se nejčastěji online skrz aplikaci iROZHLAS.cz nebo na Facebooku a Twitteru, kde sleduje třeba Českou televizi. Právě kvůli rychlosti internetové éry a nedostatku času mladí čím dál méně sahají po tištěných novinách. „Líbí se mi, že online se můžu k informacím dostat kdykoliv a kdekoliv, aniž bych musel tahat noviny,“ popisuje student Kryštof Burýšek (21).
Média se musí přizpůsobit
Na média je kvůli tempu doby vyvíjen vysoký tlak. „Na internetu se bojuje o čtenost. Spousta webů vypustí klidně i zprávu, ve které jsou překlepy, jen aby získaly těch pár minut navíc,“ konstatuje novinář, který pracuje pro mediální dům Mafra, z deníku Metro Pavel Urban (35). Takové chyby jsou podle spousty novinářů zkrátka daní za snahu dostat informaci ke čtenáři okamžitě. „Myslím, že pro překlep nebo zkomolení jména má dnes dost lidí pochopení, i když to na práci novináře vrhá stín pochybností. Rozhodně ale v článku nesmí být faktické chyby,“ ujasňuje reportér Českého rozhlasu Adam Bejšovec (30).
Protože si média chtějí u mladých udržet popularitu, u některých online příspěvků už uvádějí, jak dlouho trvá jejich přečtení. Člověk se tak může dopředu rozhodnout, jestli si článek přečte celý nebo ne. Podle novináře Urbana ale není potřeba nutně přečíst celou zprávu, pokud se dodržuje pravidlo obrácené pyramidy, tedy psát od nejdůležitějšího až po nejméně důležité. „Rozhodně ale není dobré přečíst si jen titulek, který může být zavádějící,“ varuje Urban. S tím souhlasí i Burýšek, který říká, že články většinou čte celé, právě kvůli neobjektivnosti některých titulků.
Video může být řešení
Protože spousta mladých poptává informace převážně přes internet, většina médií dnes sdílí online zpravodajství například prostřednictvím Twitteru. Příspěvky tam ale mají horní hranici, mohou mít maximálně 280 znaků. Podle reportéra Bejšovce je omezení nevýhoda hlavně pro novináře. „Není špatné přečíst si jen samotný tweet. Mojí prací je dostat do něho všechny podstatné informace, aby se čtenář už nemusel doptávat,“ popisuje Bejšovec. Toho podle něj docílí tím, že tweety píše stručně a srozumitelně, aby čtenář získal základ o dané informaci, kterou si potom snadno dohledá, pokud ho zajímá víc.
V online prostředí musí být články nejen aktuální, ale především zajímavé. Pomoct tomu může třeba propojení článku s videem. „Mladí si tak můžou vybrat, jestli si přečtou tři odstavce a nebo kliknou na video, ve kterém je to samé,“ vysvětluje novinář Urban pracující pro vydavatelský dům MAFRA. Podobný názor má i Bejšovec. „Lidé od online zpravodajství očekávají nějakou zajímavost. Kolik lidí bylo na demonstraci se dočtou kdekoliv. Že tam ale jezdili sedláci s traktorem, to jsou momenty z terénu, které fungují,“ myslí si Bejšovec. Konkrétně video s traktory mělo u jeho sledujících na Twitteru velký úspěch.
Rychle, ale kvalitně
U spousty mladých jsou populární především veřejnoprávní média. „iRozhlas.cz je podle mě objektivní. Dlouho jsem sledovala iDnes.cz, ale přijde mi, že jejich informace mají často podobu senzace. To by člověk čekal spíš u bulváru,“ konstatuje studentka Šimonová. To potvrzuje i Urban. „Na spoustě webů články nedávají celkový přehled o dění a spíš jen bulvarizují, aby byly čtené,“ říká novinář. Sám mladým doporučuje sledovat třeba webové stránky Českého rozhlasu nebo České televize. Novinář Bejšovec vnímá veřejnoprávní média především jako obrovskou zodpovědnost. „My o čtenost tolik nezávodíme. Chceme mít hlavně správné a ověřené informace, které jsou pro lidi srozumitelné“.
Důvěryhodnost veřejnoprávních médií vyzdvihují i mladí čtenáři. „ČT24 je můj hlavní zdroj informací o dění v Česku. Považuji ji za věrohodnou, protože plní svou roli udržovat politickou odpovědnost vůči společnosti,“ myslí si student Burýšek. Novináři z veřejnoprávních médií jsou si této odpovědnosti vědomi. Způsoby, jakými ale informace podávají, se některým lidem mohou zdát černobílé. „Naší podstatou je nezabarvovat, být nestranní. Možná právě z toho pramení ta důvěryhodnost,“ uvažuje Bejšovec.
Ověřovat informace je základ
Na online platformách dnes může sdílet svůj názor opravdu kdokoliv. Kvůli tomu ale čtenářům hrozí, že uvěří neověřeným či nepravdivým informacím (fake news, pozn. redakce) a nebo se nechají ovlivnit samotnými médii. „Mladým to nezávidím. Lidé z médií na sociálních sítích vybírají, jaký článek přidají, a tím ještě zužují přehled,“ vysvětluje novinář Urban. Proto je podle Bejšovce základ, aby si čtenáři ověřovali informace u více zdrojů. „Největší problém dneška je, že lidem stačí jen jeden zdroj. Kvůli tomu jsou také často dezinformovaní. Každý by si měl pročítat alespoň dva, tři servery,“ myslí si Bejšovec. Student Burýšek ale říká, že nevidí vždy potřebu si informace ověřovat. „Sleduji BBC, The New York Times a ČT24, to jsou pro mě velmi důvěryhodná média,“ vysvětluje.
Spousta novinářů se proti fake news snaží bojovat kvalitou obsahu. „Ani kvalitní, ověřený článek ale nezaručuje, že si ho přečte více lidí. Záleží, jestli má čtenář alespoň základní mediální gramotnost a dokáže rozlišit mezi pravdou a fake news,“ objasňuje Urban.
