Místo v Bruselu jsem brala jako šanci, kterou nešlo odmítnout, říká Háta Sassmannová
Na přípravu odletu do Bruselu jste měla pouze měsíc. Jaké to pro vás bylo všechno zařídit?
Samozřejmě hektické. Čekala jsem, že toho času bude o trochu víc. Naštěstí jsem během těch čtyř týdnů nemusela chodit do práce a mohla jsem si vše zařídit. Do toho všeho navíc přišla válka na Ukrajině, která se hodně promítla do zpracovaných témat. Už od prvního dne, co jsem přiletěla, jsem musela o bruselském dění referovat do zpráv.
Vnímáte zahraniční post jako zlom ve vaší kariéře?
Určitě. S přítelem zatím nevíme, jak dlouho tady budeme. Je jasné, že budeme pokrývat předsednictví České republiky (půlroční předsednictví ČR začíná letos v červenci, pozn. red) a pak se uvidí. Na začátku takové nové příležitosti si nerada stanovuji další cíle. Momentálně chci zvládnout práci tady a být v ní dobrá. A až o sobě budu schopná na sto procent říct, že mi bruselské zpravodajství jde, budu hledat další cestu kam se posunout.
Váš přítel dostal nabídku odjet s vámi jako kameraman. Pomohlo vám to v rozhodování?
Od začátku jsme Brusel brali jako velkou šanci, na kterou nelze říct ne. I tím, že jsme mohli jet spolu. Kdybych odjížděla sama, určitě bych si rozhodnutí hodně rozmýšlela, takhle ale nebylo nad čím dumat. Pouze jsme přesunuli náš pražský život, práci a byt o tisíc kilometrů dál.
Je pro vás těžké se orientovat v bruselských tématech?
Ještě bych neřekla, že jsem stoprocentně zorientovaná, jsme tady měsíc a stále funguji na bázi pokus – omyl. Bruselské instituce jsou ale přátelské k novinářům. Nemáme tu pocit, že bychom někoho obtěžovali. Každému novináři dávají materiály, ze kterých pochopí, co se kde děje.
Jaký máte vztah s dalšími českými novináři v Bruselu?
Je to uzavřená komunita, kde si pomáháme. Všichni reportéři nám hned při nástupu byli připraveni maximálně pomoci. A to stále trvá. Dohromady jsme tu čtyři vyslaní zpravodajové a myslím, že bychom práci nezvládli, kdybychom tady měli být každý sám.
Pokud vím, neumíte francouzsky, ale komunikujete v angličtině. Vnímáte to v Belgii jako nevýhodu?
Ano. Kdybych zpětně věděla, jak moc budu francouzštinu potřebovat, vykašlala bych se na kurzy angličtiny, které jsem před odletem absolvovala. Dala bych si místo ní francouzštinu. V mé práci mě to nijak neomezuje, všechna jednání jsou v angličtině, ale v běžném životě je to omezující. Pro delší osobní život v Bruselu je francouzština nezbytná. I proto se ji začnu učit, zařizuji si už online kurzy.
