Zadejte hledaný název
Magazín studentů Vyšší odborné školy publicistiky

Miroslav Zikmund: muž, který se narodil pro cestování

Miroslav Zikmund (†102) navštívil bezmála stovku zemí a sepsal o nich zhruba dva tisíce reportáží. Kvůli jeho názorům na reformu komunismu i takzvanou "bratrskou pomoc" nesměl po roce 1968 cestovat ani publikovat. Změnilo se to až po roce 1989. Vášeň pro dobrodružství neztrácel ani ve vysokém věku. Ve středu 1.12. zemřel; vydal se - obrazně řečeno - na svou poslední cestu.

Cestovatel a dobrodruh Miroslav Zikmund by na Štědrý den oslavil 103. narozeniny. Lidé si ho pamatují jako odvážného člověka, který si dokázal poradit – na cestách i poté, co se ocitl v nepřízni komunistů. Rád cestoval už odmalička. Svou první delší cestu podnikl v sedmnácti letech: to odjel spolu s mladším bratrem Josefem a jejich kamarádem vlakem na Podkarpatskou Rus. „Ohromně mě to inspirovalo. Poznal jsem, že svět je víc než jen okolí Plzně, kde jsem se narodil,“ vzpomínal Zikmund v rozhovoru pro web iDNES.cz.

Když mu bylo 28, podnikl se svým dobrým přítelem Jiří Hanzelkou výpravu do Afriky a Jižní Ameriky. Vyrazili v roce 1947 a na cestách strávili tři roky. O svých zážitcích a dobrodružstvích odvysílali přes 700 rozhlasových reportáží. Společně tehdy procestovali přes osmdesát zemí. „Jezdili jsme ven proto, abychom svět poznávali. Abychom o něm referovali,“ vysvětloval Zikmund. Tatra 87, s níž se vydali na svou první expedici, je k vidění v Národním technickém muzeu. Zikmund s Hanzelkou už na své první výpravě zažili spoustu dobrodružství: přenocovali v Egyptě na vrcholu Cheopsovy pyramidy, v Tanganice vystoupali na vrchol Kilimandžára, v konžském pralese se setkali s Pygmeji, z Kapského Města se přeplavili lodí do Buenos Aires a v Riu de Janeiru na pláži Copacabana se Zikmund málem utopil při koupání v moři. A pokračovat ve výčtu jejich cest a zážitků by se dalo ještě dlouho. 

Syn ho znal jen z knížek

Ačkoli měl Zikmund rodinu, doma moc nebýval. Jeho cestovatelská vášeň ho stále vedla do zahraničí. Oženil se v roce 1953 s operní pěvkyní a sólistkou Národního divadla Evou Maškovou, se kterou měl syna Miroslava. Ten si na otce pamatoval jako malý jen z knížek. „Tatínek byl doma dvakrát za dobu druhé cesty. Vnímal jsem to tak, že tatínek má svou práci někde jinde a nemůže se vrátit na počkání. Nebral jsem to jako nějakou újmu nebo strádání,“ svěřil se Miroslav Zikmund mladší v rozhovoru webu iDnes.cz. Když jeho matka Eva Mašková získala angažmá v Národním divadle, vychovávali ho prarodiče z maminčiny strany.

Druhou velkou cestu podnikli Hanzelka se Zikmundem již ve dvou upravených nákladních vozech Tatra 805. Výprava to byla ještě delší, mezi lety 1959–1964 projeli velký kus Asie a Oceánie. V letech 1963–1964 pak procestovali Sovětský svaz od východu k západu.

Nesměl cestovat ani publikovat 

Miroslav Zikmund si zažil své s oběma totalitními režimy 20. století. Maturoval v roce 1938, po vzniku protektorátu Čechy a Morava nacisté uzavřeli české vysoké školy a Zikmund mohl svá studia dokončit až v roce 1946. „Když probíhal komunistický převrat v roce 1948, byli jsme v Kongu. Absolutně jsme nechápali, co se doma děje. Na svou první cestu jsme odjížděli půl roku před pučem,“ vzpomínal Zikmund. Na hranicích mezi Kongem a Ugandou se k nim dostávaly jenom neúplné zprávy. 

Na konci 60. let se angažoval při pokusu o reformu komunistického systému, po srpnu 1968 a v následujícím období normalizace nesměl cestovat, veřejně vystupovat ani publikovat. „Miroslav Zikmund byl osobnost, na druhou stranu i neznámý člověk, protože nesměl publikovat, vlastně nesměl vůbec nic,“ vzpomínala na toto období jeho dobrá kamarádka Magdalena Preiningerová v rozhovoru pro CNN Prima News. Své postoje vůči režimu dal najevo i Jiří Hanzelka, který podepsal Chartu 77. Jejich knihy pak směly znovu začít vycházet až po Sametové revoluci.

Po roce 1989 oba slavní cestovatelé obdrželiřadu ocenění a vyznamenání. V roce 1993 byla Zikmundovi a Hanzelkovi udělena za celoživotní dílo Cena E. E. Kische a v roce 1999 jim prezidenta Václav Havel udělil Medaili Za zásluhy II. stupně. V roce 2014 pak prezident Miloš Zeman předal Zikmundovi Řád Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy. Miroslav Zikmund žil ve svém domě ve Zlíně, poslední roky trávil v soukromí s životní partnerkou Marií Macalíkovou. Krátce před smrtí byl hospitalizovaný v Praze, zemřel ve středu 1. prosince.


Daniela Habešová
Daniela Habešová
Studentka třetího ročníku Vyšší odborné školy publicistiky milující víno, společnost a cestování.
Další články autora
X
Nastavení cookies
Funkční cookies
Tyto cookies jsou nezbytné pro fungování našeho webu a nelze je deaktivovat.
Analytické cookies
Slouží především pro sběr dat ohledně chování na webu (typicky Google Analytics).
Reklamní cookies
Slouží hlavně pro remarketing (typicky Google Ads).
Personalizační cookies
Slouží pro pokročilou analytiku a personalizaci obsahu.