Mezinárodní soutěž Stanislav Libenský award: české sklo má ve světě stále dobrý zvuk
V pražské galerii DOX jsou aktuálně k vidění díla mladých umělců z celého světa. Je zjevné, že sklo jako výtvarný materiál jejich fantazii přeje. „Inspirovala jsem se především pouličním uměním, graffiti, které bylo namalované na šedém betonu a také konstrukcí horské dráhy,“ vysvětluje nad svým dílem Gabriela Osiniaková, soutěžící z Polska.
V soutěži o nejlepší sklářské dílo zvítězil ale Čech Martin Opl. Absolvent brněnské Univerzity Jana Evangelisty Purkyně jej představuje tak, že je „založeno na polarizaci a odrazu světla“, nazval jej Viditelné a neviditelné. „Ve sklářském umění vnímám tuto cenu jako jednu z nejprestižnějších. Je to obrovský impuls do další tvorby,“ říká Opl. První cenou je třítýdenní pobyt ve vyhlášené sklářské škole Pilchuck Glass School v USA.
Fascinující práce
Soutěž je pojmenovaná po českém skláři Stanislavu Libenském, uznávaném umělci a pedagogovi. Se svou manželkou Jaroslavou Brychtovou se proslavili svými díly po celém světe. Svou galerii mají ve sklářském městě – Železném Brodě. „Měla jsem šanci navštívit jejich galerii osobně. Před tím jsem viděla jejich práci pouze v katalozích nebo na internetu. Bylo fascinující, vidět jejich práci na vlastní oči,“ říká Baiba Dzeniteová, soutěžící z Lotyšska.
Odborná porota, která exponáty hodnotila, se skládala z českých a zahraničních umělců. Mezi ně patří také Jaroslav Polanecký, pedagog a teoretik užitého umění a designu. „Množství kvalitních děl, která postoupila do finále, bylo velké a jejich kvalita vysoká a vyrovnaná. Jednání poroty tak bylo náročné a výsledky vzešly z intenzivní diskuze,“ říká Polanecký.
Kvalitu exponátů si pochvalují i sami soutěžící. „V závislosti na národnosti a ateliéru, ze kterého umělec je, šlo jasně vidět, jak se různí přístupy ke sklu,“ říká Soňa Dermeková, další absolventka univerzity Jana Evangelisty Purkyně a autorka jednoho z děl.
Sklo jako fenomén
Podle Polaneckého je české sklo ve světě stále populární. „České sklářství vnímáno je pojem. V málokteré zemi na světě je taková koncentrace sklářských firem všeho druhu a velikosti,“ říká.
S českým sklem mají zkušenosti také zahraniční umělci, kteří se soutěže zúčastnili: „Mám ráda tradici skla, kterou je Česká republika proslulá. Můj první výlet do Nového Boru a do Prahy před třemi roky mě inspiroval začít se více soustředit na techniku foukaného skla,“ říká Dzeniteová. „České sklo je úžasným materiálem, se kterým mělo mnoho z nás možnost pracovat,” doplňuje Osiniaková.
České sklářské tradici pomohla v minulosti zejména horská území se zásobami materiálu nutného k výrobě skla – hlavně křemene a vápence. Důležité zde byly také lesy a bukové dřevo, kterým se topilo v hutích. Čeští skláři svou techniku zpracování skla dlouho zdokonalovali a díky tomu je české sklo na tak dobré úrovni.
