Zadejte hledaný název
Magazín studentů Vyšší odborné školy publicistiky

Média si v pandemii navykla vytvářet umělé konflikty, říká teoretik Jan Jirák

Koronavirová epidemie v Česku zaměstnává novináře už téměř rok. Současná situace ovlivnila nejen mediální obsah, ale také způsob, jakým se informace prezentují. „Nedozvídáme se zprávy, ale nejrůznější drobné průšvihy,“ říká v rozhovoru pro Generaci20 mediální teoretik, profesor Jan Jirák (62).

Vybavíte si podobný příklad, kdy by se ve zprávách tak dlouho opakovalo jedno téma jako u pandemie?
Těžko budeme hledat situaci, která by tak intenzivně, a hlavně na takovou dobu, přitáhla pozornost. Média jednají lavinovitě. Vrhnou se za umělým králíkem jako chrti a chvíli běží po dráze. Třeba v období migrační krize bylo skoro všechno jen o ní. Vždy to ale bylo v řádu dnů až týdnů, pandemie nás zaměstnává téměř rok.

Média jsou v podstatě jediným komunikačním kanálem, který koronavirus přibližuje veřejnosti. Je nutné téma denně nastolovat?
Zpravodajství je už tak nastavené, má silný sklon k rutinnímu chování. Má rádo události, které chvíli vydrží. Pandemická situace se ale současně stala hřištěm, kde se odehrávají zcela nekoronavirová témata. Než přišel covid, neschopnost vlády se dokazovala na kauzách jako přijímání zákonů nebo stavění dálnic. Teď se projevuje na objednávání roušek a organizaci vakcinace.

Není rutinní chování trochu novinářská lenost?
Nemyslím si to. Česká (a nejen česká) žurnalistika je ve velmi složité situaci. Novinářů prokazatelně ubývá, protože je méně příležitostí pro jejich zaměstnání. Ti, kteří zbývají, se musí hodně ohánět, aby práci zastali. Myslím, že profese je spíš vyčerpaná než lenivá.

Kdekterý hostinský, který načerno otevře hospodu, je mediální hvězda.

Jak posledních dvanáct měsíců ovlivnilo média?
Navykla si vytvářet umělé konfliktní příběhy. Ke tvrzení jedné strany vyšťourají někoho, kdo řekne opak a nemusí být ani odborník. Hlas mezinárodně renomovaného epidemiologa má potom stejnou váhu jako hlas zubaře. To už není ani pluralita názorů, ale manipulace realitou. Ta přispívá k pocitu nejistoty a beznaděje ve společnosti. Média zapomínají, že součástí jejich údělu je i určitá společenská odpovědnost, v tomhle se chovají nevhodně.

Tvrdíte, že pandemickou situaci neberou vážně?
Čeští novináři si zvykli, že si pokaždé rýpnou do těch, s nimiž nesympatizují. Nedozvídáme se zprávy, ale nejrůznější drobné průšvihy, většinou lidí z vlády. Navíc se rutinně opakují některá témata: máme vyčerpané lékaře a sestřičky, dozvídáme se, že nemohou hrát divadla a kdekterý hostinský, který na černo otevřel hospodu, je mediální hvězda. Po těch, kteří ale neotevřou, a jsou přesvědčeni, že dělají dobře, se slehla zem. 

Nebylo to tak ale vždy?
Do jisté míry ano. Přeci jen v tom ale byla uměřenost, ta mi teď chybí. Obraz pandemické situace je neúplný a nenabízí žádnou plastickou představu reality.

A patří vůbec taková témata do zpravodajství?
Nemusíme znát konkrétní jména, ale informace o tom, že někteří opatření nedodržují a jiní ano, podle mě do médií patří. Vypovídá o společnosti, ve které žijeme. Vědět, jaký máme k opatřením vztah, je ve veřejném zájmu.

Část populace informace o pandemické situaci přímo vyhledává.

Někteří lidé ale způsob, kterým média o podobných případech informují, popisují jako návrat do minulosti, například do 50. let. Existuje podle vás paralela mezi současnou situací a minulým režimem?
To je demagogický nesmysl. Padesátá léta jsou s koronavirem naprosto nesrovnatelná. Tehdy lidé neřešili, jestli budou moct masově jet do Chorvatska nebo jít do hospody. Chováme se jako společnost vypjatého konzumu, která se momentálně vzteká, že jí někdo bere hračky.

Změnilo se tedy v pandemii i publikum?
Myslím, že došlo k segmentaci veřejnosti podle věku. Zdá se, že část zejména starší populace informace o pandemické situaci přímo vyhledává. Doufá, že se dozví, co má dělat, aby se ochránila, protože se cítí ohrožena.

Nezavdávají lidem ale takový pocit právě média tím, jak některé události interpretují?
Mediální konstrukce je v dnešní době nastavená tak, že pokud by se najednou nezveřejnily informace o počtu nově nakažených případů, vznikla by panická situace. Lidé by si mysleli, že číslo je příliš vysoké a ve zprávách ho raději ani nezveřejňují. Média vytváří o událostech obraz, který publikum považuje za realitu.


Eliška Havlíčková
Eliška Havlíčková
Už třetím rokem studuji na Vyšší odborné škole publicistiky a na Anglo-americké univerzitě. V redakci Generace20 působím druhým rokem. Ráda cvičím jógu, chodím na dlouhé procházky do přírody se psem, mazlím svou kočku a trávím čas s blízkými při sklence vína. Nejčastěji si ale skleničku vychutnávám u práce do školy.
Další články autora
X
Nastavení cookies
Funkční cookies
Tyto cookies jsou nezbytné pro fungování našeho webu a nelze je deaktivovat.
Analytické cookies
Slouží především pro sběr dat ohledně chování na webu (typicky Google Analytics).
Reklamní cookies
Slouží hlavně pro remarketing (typicky Google Ads).
Personalizační cookies
Slouží pro pokročilou analytiku a personalizaci obsahu.