Zadejte hledaný název
Magazín studentů Vyšší odborné školy publicistiky

Majitelka fenky z množírny: Za její léčbu jsem utratila desetitisíce

Podvyživení a nemocní psi. I takového mazlíčka si člověk může vybrat, aniž by věděl, že pochází z takzvané množírny. Psi, kteří žijí v těchto nevhodných podmínkách velmi často trpí zdravotními problémy, které mohou skončit až předčasnou smrtí. Podobnou zkušenost má i Monika Vondráková, která si od chovatelky pořídila čínského chocholatého psa, kterého musela v loňském roce nechat utratit.

Před devíti lety si Monika Vondráková přivezla podvyživené čtyřměsíční štěně: „V té době měla být už o kilo těžší. Myslím si, že už tenkrát mohla mít nějaké zdravotní problémy. Byla tak ošklivá, až byla hezká, proto jsem se pro ni rozhodla,“ vzpomíná na dnes již zemřelou fenku Jessi. Majitelce tenkrát nepřišlo nic podezřelého na prostředí, ve kterém si psa přebírala. Chovatelka byla příjemná, dlouho si povídaly, přislíbila i dodání papírů o původu. Jen cena byla podezřele nízká. Chovatelka chtěla za psa pouhých 1000 Kč, jelikož malé štěně nemělo perfektní srst. Přitom hodnota tohoto plemene se pohybuje v řádech desítek tisíc korun. Zpětně si však Vondráková uvědomuje, že neviděla zbytek pozemku, ani místo, kde vrh chová. ,,V té chvíli mi to ale nepřipadalo divné. Ne tolik jako teď zpětně,“ dodává.

Léčba se prodraží

Poté, co si štěně Vondráková přivezla domů, začala mít fenka zdravotní problémy: ,,Za její léčbu jsem celkově utratila desetitisíce korun,“ svěřila se majitelka. Malé Jessi zjistili chronický zánět třetího víčka, což je zánět v oku, který se nedá trvale vyléčit. Měla špatné zuby a nakonec jí onemocněla játra. V loňském roce byla Vondráková nucena fenku po devíti letech nechat utratit, jelikož jí našli metastáze na játrech a žlučníku. „Bylo to pro mě velmi těžké. Milovala jsem ji a ona na mě byla maximálně fixovaná. Dodnes mám několik jejích věcí a už měsíce se odhodlávám je odvézt do útulku, aby je někdo ještě upotřebil,“ říká.

Ne vždy je ale snadné rozeznat chovatelskou stanici od množírny. Podle Gabriely Hřeblové, pracovnice z organizace Russel Rescue, zabývající se záchranou těchto zvířat, chovatelé často potencionální majitele psů obelhávají, aby získali peníze. Snaží se jim prodat všechna svá štěňata a to za jakýkoliv podmínek. ,,Když si pro zvíře zájemce přijede, nemusí ani poznat, že jde o podvod,“ varuje Hřeblová. Chovatel je přívětivý, ukáže budoucímu majiteli údajné rodiče onoho psa, přislíbí mu papíry, které mu nakonec ani nedá a nechá si vyplatit cenu, kterou reálně štěně ani mít nemusí: „Kolem papírů ta chovatelka pěkně mlžila. Až jsem nevěděla, zda nám je má nebo nemá dát. Nakonec jsme papíry o původu psa ani po čase nedostala,“ popisuje Vondráková.

Život bez klece 

Hřeblová vysvětluje, jak by se měl člověk zachovat, pokud má nějaké podezření: ,,Když se něco takového stane, měl by každý, kdo podezírá chovatele, zavolat na policii. Poté to začnou řešit úřady. My, jako organizace, zasahujeme pouze tehdy, když nám je od policie povoleno se o zvířata postarat.“ Ta poté nemíří do útulku, ale přes organizace do dočasné péče k dobrovolníkům.

Organizace se snaží najít psům nové rodiny a zvyknout si na normální život bez klece a zanedbávání. ,,Aby lidé minimalizovali riziko, že si pořizují geneticky nemocné štěně, měli by vždy po chovatelích požadovat smlouvu s nacionály a cenou zvířete. Lidé z množíren tohle často neposkytují. Protože je pak lehčí je obvinit,“ dodává Hřeblová. Ani za devět let se fenka Vondrákové nenaučila základním návykům, například venčení. Psi z množíren totiž nemají jen zdravotní problémy, ale jsou často poznámenáni i psychicky.

Ze zvědavosti napsala Vondráková po dvou letech od koupě fenky do klubu majitelů tohoto plemene, aby si ověřila podezření, zda si psa nepořídila z množírny. Nakonec se dozvěděla, že chovatelka je mezi pejskaři známá ,,firma“, a že lidé jí už několikrát štěňata vrátila. Vondráková se však rozhodla o fenku, i přes její velké zdravotní problémy, postarat. Později také přišla na to, že chovatelka tohoto plemene nepatří do žádného klubu registrovaných psů. ,,Když jsem si Jessi pořizovala, ani mě nenapadlo si něco ověřovat. Nic jsem o podobných místech, jako je množírna, nevěděla. Chovatelka se mi sama ozvala na inzerát, když jsem si chtěla pořídit psa,“ svěřuje se Vondráková.  Majitelce bylo doporučeno nahlásit tuto věc na policii a na veterinární správu. Vondráková tak ale neučinila. Nezastihla chovatelku na její adrese: „Dodnes mě mrzí, že jsem ji nestačila nahlásit dřív, než se odstěhovala,“ přiznává Vondráková.


Kateřina Klabzubová
Kateřina Klabzubová
Mým největším koníčkem je muzika, film a divadlo. Dále ráda cestuji do zahraničí, ale také po České republice. Hodně čtu a ve volných chvílích fotím. Novinařina mě láká, protože se chci neustále dovídat nové a zajímavé věci. V Generaci20 působím první semestr.
Další články autora
X
Nastavení cookies
Funkční cookies
Tyto cookies jsou nezbytné pro fungování našeho webu a nelze je deaktivovat.
Analytické cookies
Slouží především pro sběr dat ohledně chování na webu (typicky Google Analytics).
Reklamní cookies
Slouží hlavně pro remarketing (typicky Google Ads).
Personalizační cookies
Slouží pro pokročilou analytiku a personalizaci obsahu.