Lov praxe i drobných. Přivydělat si prací z domova se snaží hlavně studenti
Libovolná pracovní doba, jednoduchost a pohodlí jsou hlavní lákadla firem, nabízejících možnost pracovat z domova. I když nabízí výhody nejen pro zaměstnance, ale také pro zaměstnavatele, mezi nabídkami zaměstnání se drží v sekci brigád. Kvůli relativně nízkému ohodnocení ji vyhledávají především studenti. Pro ně je totiž i pár korun k dobru motivací.
Vojtěch Kepka (22) si z nabídek manuálních prací na domavybral vkládání propagačních letáků do obálek. K tomuto typu brigád prý nikdy neměl důvěru. „Při hledání brigády jsem na takové nabídky narážel dost často. Přišlo mi to vždycky podezřelé,“ vysvětluje a dodává, že kdyby mu jeho současného zaměstnavatele nedoporučil kamarád, nešel by do toho ze strachu, že jde o podvod.
Výplatu ano, ale za poplatek
Lživých nabídek je totiž internet plný. Na jednu takovou naletěla Klára Prokopová (20), která chtěla také vyzkoušet vkládání letáků. Musela ale zaplatit vstupní poplatek ve výši 700 korun jako vratnou zálohu. V úvodním balíčku jí pak přišlo pouze deset obálek „na zkoušku“ a také dost překvapivé smluvní podmínky. „Musela bych shánět další zájemce o práci. O tom v inzerátu nebyla ani zmínka,“ vzpomíná Prokopová. Práci odmítla, vrácení peněz se už ale nedočkala.
Kepka se s takovými problémy nesetkal a předem nic platit nemusel. Firma ho dokonce po registraci pozvala na informační schůzku, během níž zároveň dostal smlouvu k podpisu. To byly hlavní faktory, které ho definitivně přesvědčily. Nyní si měsíčně přijde zhruba na 3000 korun. Bydlí u rodičů a jako peníze navíc mu to stačí.
Na své brigádě oceňuje hlavně svobodu v určování pracovní doby. „Je fakt, že to někdy odkládám a pak nestíhám,“ uznává. Díky smlouvě se mu ale nestane, že by konečný termín nedodržel. Jako studentovi Vysoké školy ekonomické ale vkládáním letáků nezíská moc praktických zkušeností a na hledání práce přímo v oboru je zatím prý moc líný.
Zkušenost nad zlato
Veronika Doleželová (20) vidí v práci z domova jiné výhody, než jsou peníze na přilepšenou. Přesto, že studuje Českou zemědělskou univerzitu, v budoucnu by se ráda profesionálně věnovala novinařině. K vysněnému povolání se rozhodla dojít praktickou cestou a už druhým rokem je editorkou studentského časopisu. Ten nemá kamennou základnu ani redakční systém, a tak Doleželová se svými kolegy komunikuje z domova pomocí e-mailu. Začínala jako redaktorka rubriky Reportáže a zpočátku za práci nedostávala vůbec nic. Když se vypracovala na svou současnou pozici, získala s vyšším postavením i příslib fixního měsíčního platu ve výši 1500 korun.
Tuto odměnu ale i přesto dostává jen občas. Nemá smlouvu, a tak jí nezbývá než zatnout zuby. „Beru to spíš jako milou prémii, nespoléhám na to,“ říká a zároveň zdůrazňuje, že jí to vůbec nevadí. Časopis funguje na dobrovolnické bázi a ji motivují především nabyté zkušenosti a také vztah, který si k médiu vybudovala. Stejně jako Kepka, i ona bydlí s rodinou. Měsíčně si navíc přijde až na 5000 korun jako hosteska.
I když nevěří, že by jí zkušenosti ze studentského magazínu zásadně pomohli přímo k získání práce, bere to jako důležitý základ. Jako možnou startovací dráhu svou brigádu s trochou nadsázky bere i Kepka. Kdyby mu prý nevyšla zamýšlená kariérní dráha v oboru mezinárodního obchodu, alespoň se naučí pracovat rukama.
