Lidská pomoc zvířatům často spíš uškodí, říká ošetřovatelka Pokorná
Rychlost záchrany je u raněných zvířat stěžejní. „Lidé mnohokrát poraněného živočicha do záchranné stanice nepřivezou včas, takže vlastně vůbec nepomůžou,“ říká Pokorná. S tvory to tak většinou dopadne zle. Úsilí zachránců je pak mnohdy zbytečné. Někteří s výpomocí váhají, protože nemají chut´ situaci řešit. A jiní mají podle Pokorné pocit, že by například večer obtěžovali zaměstnance záchranných stanic. „Ale bez odborné pomoci se každému zvířeti snižuje šance na přežití,“ dodává.
Lidé, co se rozhodnou zvíře zachránit, mají často dojem, že dokážou tvora ošetřit sami doma. Po nálezu tak mnozí hledají odpovědi na sociálních sítích místo konzultace s odborníky. „Nálezce obvykle neuposlechne radu, aby zavolal do stanice. Spíše se dál vyptává, čím by měl živočicha nakrmit. Lidská pomoc tak zvířatům často spíš uškodí,“ varuje Pokorná.
Po internetu sice kolují univerzální rady, nejsou ale dostatečné. Navíc na sociálních sítích šíří lidé často nepravdivé informace. Mezi takové patří i krmení labutí rohlíky. Pečivu by se měl však každý vodní pták vyhýbat, mláďatům může způsobit třeba deformaci křídel, kvůli nedostatku vitamínů a minerálů. „Pro vodní ptactvo je nejlepší zelenina, například hlávkový salát,“ upřesňuje Pokorná. Dobré je i zrní, jako třeba pšenice, ječmen či kukuřice.
Kravské mléko savcům škodí
Na stravu jsou náročná i ptačí mláďata, každé má totiž jiné nároky. Jejich krmivo je navíc specifické, člověk by si ho tak musel buď pro daný druh vyrobit nebo objednat. Nálezci často tápou i v tom, kolikrát denně ptáčatům potravu nabízet. „Musí se krmit každých patnáct minut od rána do večera třeba čtrnáct dní,“ upozorňuje Pokorná.
Speciální péči vyžadují i savčí mláďata. „Veřejnost sahá po kravském mléku, které je však pro živočichy naprosto nevhodné, protože jim způsobuje průjmy a po pravidelné konzumaci mohou zemřít,“ upozorňuje. Kvůli mléku pak končí mnoho mladých savců tragicky. Lidé navíc zapomínají i na důležitost termoregulace. „Nalezená holátka savců i ptáků musí být vždy v teple, nejlépe v inkubátoru či na vyhřívací podložce, vysvětluje záchranářka.
Na mláďata by se nemělo sahat, pokud nejsou v bezprostředním nebezpečí. „Savci se orientují podle čichu a může se stát, že se matka bude bát přijít ke svému potomkovi,“ líčí Pokorná. Co se ptáků týče, nemají čich tolik vyvinutý, lidský dotyk tedy nemá takové následky.
U ježka nalezeného ve dne je záchrana nutná
Pomoci potřebují ježci nejen v zimě. Pokud se pohybují venku během dne, určitě nejsou v pořádku. „Jedná se o nočního tvora a v denních hodinách má být v úkrytu. Nehledě na roční období či jeho velikost. V naší stanici pak nejčastěji končí kvůli zranění od psů, strunových sekaček nebo aut,“ říká Pokorná.
Když se začnou blížit studené dny, snaží se bodlináči získat co nejvíce potravy, aby se mohli uložit k zimnímu spánku. „Jakmile začne mrznout, jsou vzhůru jen ti ježci, kteří potřebují pomoci,“ upřesňuje ošetřovatelka. V chladných měsících tak potřebuje do péče každý nespavec, který se nestihne zazimovat. Pod odborným vedením by se o něj člověk mohl postarat doma, je však nezbytné obrátit se na záchranné stanice pro konzultaci. „Není to jen o jídle. Je potřeba poskytnout veterinární péči a vybavení,“ dodává.
Pokud mají lidé zahradu, mohou jim dát do misek jídlo pro kočky nebo pro psy. „Ježci žerou masitou potravu, takže psí nebo kočičí konzervy jim pomohou,“ vysvětluje Pokorná. Do lidských rukou se tak ježci leckdy ani nemusí dostat.
Při nálezu volně žijícího živočicha by měl člověk vždy zavolat do záchranné stanice, aby jedinci nevědomky neublížil. V kritické situaci je důležité zachovat klid a nebát se požádat znalce o radu.
