Lidé napříč generacemi nechtějí zatěžovat přírodu. Kromě recyklace začínají i swapovat
Helenu Černou (65) učila matka už od dětství dobře hospodařit a využít všechno, aby nic nepřišlo nazmar. Například oblečení dědila po sestřenicích. „Šetřili jsme tak finance i přírodní zdroje,“ vysvětluje Černá. K výměnnému obchodu ji před časem přivedla její dcera. „Říkala jsem jí, že mám hodně věcí a je škoda, aby skončily v kontejneru. Tento způsob využití mi tak přišel užitečný. Měním už od října 2018,“ říká Černá, která se přidala do pražské swapovací skupiny. Nevadí jí vyměnit hodnotnější věc například jen za čokoládu, hlavně, když bude sloužit dál.
K šetrnému zacházení s přírodou vedli rodiče i studentku Elišku Hadravovou (19): „Swap je podle mě dobrý způsob, jak neplýtvat věcmi. Je mi to sympatické.“ Výměnných akcí, které jsou pod záštitou magistrátu pořádány zhruba jednou měsíčně, se ráda zúčastňuje, protože tak pozná podobně smýšlející lidi „Snad všichni v mém okolí se snaží přírodu šetřit. Kupují jen to, co využijí, třídí odpad nebo šetří vodu. Pro mě je to samozřejmost,“ objasňuje Hadravová. Podle ní není ekologie vázaná na věk. „Moje osmdesátiletá babička šetří vodu jako málokdo a snad nikdy nevyhazuje žádné jídlo,“ dodává Hadravová.
Mladí jsou ke swapu otevřenější
Na rozdíl od své vrstevnice Černé má Milena Kovalová (75) ohledně swapu spíše rozporuplné pocity: „Myslím si, že je velkým přínosem zejména pro mladé lidi. Mohou tak získat něco, co by jinde nesehnali, nebo na co nemají dostatek financí.“ To potvrzuje i Černá. „Většinou swapuji s mladými maminkami. Posílám dál spotřební věci jako příbory a skleničky. Ráda jim věnuji za nějakou maličkost i své domácí marmelády,“ říká Černá. Kovalová se naopak swap vyzkoušet nechystá. To, co aktuálně nevyužívá, schovává. Věci je zvyklá používat, dokud slouží, a příliš nových si nepořizuje. „Naše generace je celkově méně důvěřivá. Já osobně bych se bála scházet s cizími lidmi a něco s nimi měnit,“ přiznává Kovalová.
S tím souhlasí i student David Cirkovský (21). Podle něj jsou mladí swapování nakloněnější než senioři. „Starší lidé dost často přemýšlejí stylem ‚to se bude ještě hodit, pro případ potřeby to schovám‘. Neradi se něčeho zbavují,“ míní Cirkovský. To potvrzuje i fakt, že dominantními členy facebookových skupin, které napříč Českou republikou čítají kolem šedesáti tisíc lidí, jsou maminky nebo studenti. Největší skupina, Swap Prague, má už šestnáct tisíc členů. Spoluzaložila ji Lucie Poubová (36), která v Česku se swapem začala mezi prvními.
Cirkovský se sice swapování na sociálních sítích nezúčastňuje, ale celkový koncept projektu se mu líbí: „Pro mě swap v podobě, v jaké je na Facebooku, úplně není, protože se zaobírám spíš počítačovými komponenty, které bych tam těžko s někým vyměnil. Nicméně do všech inzerátů, které na běžných bazarech mám, uvádím, že místo peněz přijímám i výměnu za jiné zboží.“ Ve facebookových skupinách jsou nejen lidé, kteří se zajímají o ekologii, ale i tací, kteří hledají spíš jen protihodnotu za své přebytky a udržitelnost tolik neřeší. Podle Cirkovského je ale nejlepším motorem ke swapování právě ekologie, člověk si tak kromě hmotné věci odnese i dobrý pocit. „Nevím o nikom v mém okolí, kdo by ekologii neřešil. S někým takovým bych se pravděpodobně nebavil. Podle mě souvisí ohleduplnost k planetě s inteligencí,“ říká Cirkovský.
