Lidé bez domova mohou v zimě přespat v teple. Ne všichni o to ale stojí
Lidská solidarita dokáže zachraňovat životy. Přikrývky z rozložených krabic pod mosty a nedostatek teplého oblečení lidem bez domova v mrazech nestačí, proto mnoho z nich na následky podchlazení umírá. Podle Zdravotnické záchranné služby hlavního města Prahy v průběhu letošní zimy zemřelo jen v hlavním městě 13 bezdomovců. Nezisková organizace Armáda spásy proto před rokem vytvořila projekt Nocleženka, který funguje hlavně v zimních měsících. Lidem bez domova kartičku na bázi voucheru může přes internet za sto korun pořídit každý, kdo chce darovat člověku bez domova noc v teple.
Nocleženka zajistí přespání, teplé občerstvení a možnost umýt se v noclehárnách Armády spásy po celé České republice. A to například v Praze, Šumperku, Brně, Ostravě i menších městech jako je Jirkov. „Po dlouhé době se můžu vyspat v klidu a teple. Hlavně se nemusím bát, že mě na ulici někdo okrade, což se bohužel stává často,“ říká Jan Hrouda (46), který je bez domova téměř deset let. Nocleženku uplatnil v noclehárně Bohuslava Bureše v pražských Holešovicích.
Poukaz využila i Jarmila Plecitá (42), která žije na ulici již čtvrtým rokem. „Zima je v noci opravdu k nevydržení, proto jsem ráda, že se mám kde schovat,“ tvrdí. Jakmile nocleženku dárce přes internet uhradí, terénní pracovník ji vytiskne a předá bezdomovci. Takovým způsobem se k první nocležence dostala i Plecitá. „Poprvé jsem ji dostala minulou zimu od terénní pracovnice, která mi předtím dala i přikrývky a oblečení,“ vzpomíná. Až díky nocležence a noci v teple si Plecitá uvědomila, že svůj život musí změnit.
Pomáhat i jinak
K tomu aby mohla zlepšila svou životní situaci, využívá i jiné služby Armády spásy. Pravidelně dochází do Nízkoprahového centra v Praze, kde jí sociální pracovníci pomáhají s finančními problémy. „Snažím se podobně jako ostatní lidé bez domova, co neztratili vůli, zlepšit svou životní situaci. Velký úspěch je pro mě už jen to, že jsem po letech na život a lidi kolem přestala nahlížet negativně,“ popisuje Plecitá.
Další možností, jak se vrátit zpět do normálního života, jsou azylové domy. V těch se lidé bez domova mohou ubytovat a stejně jako v Nízkoprahovém centru získat i právní a lékařskou pomoc. Podle Plecité ale ne každý bezdomovec o takové služby stojí. „Mezi bezdomovci jsou i tací, kteří podobné služby, at´ už nocleženku nebo možnost bydlet v azylovém domě, odmítají. Smíří se se svým osudem a začnou si myslet, že není jiné východisko,“ podotýká. S Plecitou souhlasí i Hrouda. Podle něj jsou hlavními důvody, proč někteří lidé bez domova nechtějí služby využívat, podmínky, které pro noc v teple musí splňovat.
Člověk bez domova musí v první řadě přijít do noclehárny střízlivý. To podle Hroudy dělá spoustě bezdomovcům problém. „Znám jejich pocity. Měl jsem, a bohužel stále mám, problémy s alkoholem. Dlouho jsem přespání v noclehárně odkládal, protože jsem musel přijít střízlivý,“ přiznává. Z podobných důvodů se pak stává, že přidělenou nocleženku bezdomovec uplatní až v zimě následujícího roku. Stejnou podmínku musí lidé bez domova splňovat i v případě, že chtějí využít ostatních služeb. Pokud jsou bezdomovci podmínku o střízlivosti ochotní přijmout, podle Hroudy tím projeví dostatečnou snahu a zodpovědnost sami za sebe. Pak už je jen otázkou času, kdy se vrátí zpět do normálního života.
