Lež není názor ani fakt. Vypnutí dezinformačních webů bylo správné
Válka na Ukrajině trvá už měsíc a Rusko bojuje na všech frontách. Kromě letectva a pozemních vojsk využívá Kreml i svou armádu dezinformátorů. Internetové sdružení CZ.NIC se proto rozhodlo zablokovat na území České republiky osm dezinformačních webů. Hrozbu v podobě šíření lží zaregistrovala i Evropská unie a na svém území zakázala ruský server Sputnik. Někteří lidé ale vnímají tyto kroky jako cenzuru.
Češi jsou na cenzuru hákliví, vždy byli a zřejmě i budou. Čtyřicetiletá éra socialistického režimu totiž poznamenala řadu generací, i ty, kterých se režim netýkal. Svoboda slova je tak v Česku nedotknutelná. Bohužel se jí nejčastěji ohánějí jedinci, kteří si ji vykládají jako možnost beztrestně lhát. Manipulace uprostřed válečného konfliktu je ale nebezpečnější než kdy jindy, a proto je třeba určit jasnou hranici mezi pravdou, názorem a výmyslem.
Omezení lží není cenzurou
Není tomu tak dávno, co Jaromír Balda ukázal celé České republice, jaké následky mohou mít poplašné a nepravdivé zprávy na internetu. Kvůli strachu z přívalu uprchlíků – který v něm podnítily právě dezinformační weby a politici ze strany Svoboda a přímá demokracie – spáchal teroristický čin. Sám později tvrdil, že motivem byl strach, který chtěl vyvolat i v ostatních.
Poplašným zprávám a dezinformacím, které většinou cílí na základní pudy a instinkty, se lidé nevyhnou ani dnes. Mezi reálnou informací – která popisuje nějakou událost – a dezinformací, jež ve veřejném prostoru pouze páchá škody, je ale rozdíl. V druhém případě jde totiž o záměrné ohýbání pravdy, které sice může vycházet z reálné události, ale většinou má jasně daný cíl – vyvolat paniku a chaos. Problémem je i to, že se fake news velmi těžko vyvrací. Novináři se pak většinou snaží přijít s textem, který nejpopulárnější nesmysly uvede na pravou míru. Podobně tomu bylo i během pandemie, kdy na sociálních sítích lítaly například zprávy o tom, že po očkování lidem drží magnet na ruce.
Odstřihnutí dezinformačních webů ale vyvolalo diskuze i mezi novináři. „A o tom, co jsou ještě informace a co dezinformace se bude rozhodovat na vládě a v cz.nic?“ sdílel na svém twitterovém profilu novinář serveru A2larm Matěj Schneider. Část kolegů zastávala podobné názory v tom stylu, že je těžké rozeznat, co je názor, a co dezinformace. A do toho se oháněli slovem „cenzura“. Někteří novináři tak dokázali, že by se měli společně zapsat na kurzy mediální nauky.
Mezi názorem, informací a lží je totiž, vážení kolegové, rozdíl. A poměrně zásadní. Názor můžeme mít na hodně věcí a nikdo by nám v něm neměl bránit. Jde totiž o naše subjektivní vnímání určité skutečnosti – od chování našich sousedů po kvalitu českého školství. Ale když někdo řekne, že ukrajinský prezident Zelenskyj emigroval, protože je zbabělý a bojí se, zatímco celý svět pozoruje, jak stojí prakticky v první linii, není to názor. Jde o prachsprostou lež, která má za účel manipulovat s lidmi. A jiné falešné zprávy mají zase za úkol šířit paniku v už tak vypjaté době.
Popírání reálií není názor
Bojovníci proti cenzuře, kteří by radši, aby se sítěmi šířily dezinformace nekontrolovaně, „protože si to lidi stejně pošlou přes mail,“ si zřejmě neuvědomují, v jaké době žijeme. Dnes máme informace na dosah ruky. Vyjádřit svůj postoj můžeme, díky bohu, všichni, ale o to víc by měl každý vážit slova. A pokud něco vypustí do veřejného prostoru, měl by za to nést i odpovědnost. Ostatně, kdyby student na hodinách zeměpisu ještě před půl rokem napsal, že Donbas patří Rusku, nebo nespadá pod Ukrajinu, asi by u svého učitele příliš neuspěl.
Podobně by tomu bylo i v případě, kdy by někdo tvrdil, že se holokaust nestal. Na tyto věci totiž nelze mít názor, jde o historické či geografické reálie. A pokud se někdo ze své chyby nepoučí a naopak ji opakuje, logicky přichází trest. At´ už v podobě nedostatečného hodnocení ve škole, nebo odstříhnutí stránek, které nepravdy šíří. V případě dezinformačních webů tak není namístě plakat, že se zavádí cenzura. Měli bychom být rádi, že někdo omezil líhně těch největších nesmyslů na internetu a seriozní novináři budou mít méně práce s vyvracením blábolů.
