Zadejte hledaný název
Magazín studentů Vyšší odborné školy publicistiky

Lež není názor ani fakt. Vypnutí dezinformačních webů bylo správné

KOMENTÁŘ: Když proruské weby vysílají do světa výmysly a vydávají je za informace, veřejně tím škodí. At´ už jedincům, kterým výplach v podobě fake news zatemní mozek, nebo celospolečenské náladě. Horší ale je, když někdo považuje vykročení správným směrem, jako je zákaz šíření dezinformací, za cenzuru. Někteří novináři si zřejmě spletli na jaké straně stojí a začali se na sociálních sítích zlobit kvůli omezování svobody slova. Tím ale bojují za šíření lží v extrémně vypjaté době.

Válka na Ukrajině trvá už měsíc a Rusko bojuje na všech frontách. Kromě letectva a pozemních vojsk využívá Kreml i svou armádu dezinformátorů. Internetové sdružení CZ.NIC se proto rozhodlo zablokovat na území České republiky osm dezinformačních webů. Hrozbu v podobě šíření lží zaregistrovala i Evropská unie a na svém území zakázala ruský server Sputnik. Někteří lidé ale vnímají tyto kroky jako cenzuru. 

Češi jsou na cenzuru hákliví, vždy byli a zřejmě i budou. Čtyřicetiletá éra socialistického režimu totiž poznamenala řadu generací, i ty, kterých se režim netýkal. Svoboda slova je tak v Česku nedotknutelná. Bohužel se jí nejčastěji ohánějí jedinci, kteří si ji vykládají jako možnost beztrestně lhát. Manipulace uprostřed válečného konfliktu je ale nebezpečnější než kdy jindy, a proto je třeba určit jasnou hranici mezi pravdou, názorem a výmyslem.

Omezení lží není cenzurou

Není tomu tak dávno, co Jaromír Balda ukázal celé České republice, jaké následky mohou mít poplašné a nepravdivé zprávy na internetu. Kvůli strachu z přívalu uprchlíků – který v něm podnítily právě dezinformační weby a politici ze strany Svoboda a přímá demokracie – spáchal teroristický čin. Sám později tvrdil, že motivem byl strach, který chtěl vyvolat i v ostatních.

Poplašným zprávám a dezinformacím, které většinou cílí na základní pudy a instinkty, se lidé nevyhnou ani dnes. Mezi reálnou informací – která popisuje nějakou událost – a dezinformací, jež ve veřejném prostoru pouze páchá škody, je ale rozdíl. V druhém případě jde totiž o záměrné ohýbání pravdy, které sice může vycházet z reálné události, ale většinou má jasně daný cíl – vyvolat paniku a chaos. Problémem je i to, že se fake news velmi těžko vyvrací. Novináři se pak většinou snaží přijít s textem, který nejpopulárnější nesmysly uvede na pravou míru. Podobně tomu bylo i během pandemie, kdy na sociálních sítích lítaly například zprávy o tom, že po očkování lidem drží magnet na ruce. 

Odstřihnutí dezinformačních webů ale vyvolalo diskuze i mezi novináři. „A o tom, co jsou ještě informace a co dezinformace se bude rozhodovat na vládě a v cz.nic?“ sdílel na svém twitterovém profilu novinář serveru A2larm Matěj Schneider. Část kolegů zastávala podobné názory v tom stylu, že je těžké rozeznat, co je názor, a co dezinformace. A do toho se oháněli slovem „cenzura“. Někteří novináři tak dokázali, že by se měli společně zapsat na kurzy mediální nauky.

Mezi názorem, informací a lží je totiž, vážení kolegové, rozdíl. A poměrně zásadní. Názor můžeme mít na hodně věcí a nikdo by nám v něm neměl bránit. Jde totiž o naše subjektivní vnímání určité skutečnosti – od chování našich sousedů po kvalitu českého školství. Ale když někdo řekne, že ukrajinský prezident Zelenskyj emigroval, protože je zbabělý a bojí se, zatímco celý svět pozoruje, jak stojí prakticky v první linii, není to názor. Jde o prachsprostou lež, která má za účel manipulovat s lidmi. A jiné falešné zprávy mají zase za úkol šířit paniku v už tak vypjaté době.

Popírání reálií není názor

Bojovníci proti cenzuře, kteří by radši, aby se sítěmi šířily dezinformace nekontrolovaně, „protože si to lidi stejně pošlou přes mail,“  si zřejmě neuvědomují, v jaké době žijeme. Dnes máme informace na dosah ruky. Vyjádřit svůj postoj můžeme, díky bohu, všichni, ale o to víc by měl každý vážit slova. A pokud něco vypustí do veřejného prostoru, měl by za to nést i odpovědnost. Ostatně, kdyby student na hodinách zeměpisu ještě před půl rokem napsal, že Donbas patří Rusku, nebo nespadá pod Ukrajinu, asi by u svého učitele příliš neuspěl.

Podobně by tomu bylo i v případě, kdy by někdo tvrdil, že se holokaust nestal. Na tyto věci totiž nelze mít názor, jde o historické či geografické reálie. A pokud se někdo ze své chyby nepoučí a naopak ji opakuje, logicky přichází trest. At´ už v podobě nedostatečného hodnocení ve škole, nebo odstříhnutí stránek, které nepravdy šíří. V případě dezinformačních webů tak není namístě plakat, že se zavádí cenzura. Měli bychom být rádi, že někdo omezil líhně těch největších nesmyslů na internetu a seriozní novináři budou mít méně práce s vyvracením blábolů. 


Barbora Kučerová
Barbora Kučerová
Jsem studentkou třetího ročníku na Vyšší odborné škole publicistiky. V redakci působím druhým rokem, momentálně jako šéfredaktorka. Když zrovna nic nepíšu, tak poslouchám hudbu, řeším aktuální dění nebo lenoším u Netflixu.
Další články autora
X
Nastavení cookies
Funkční cookies
Tyto cookies jsou nezbytné pro fungování našeho webu a nelze je deaktivovat.
Analytické cookies
Slouží především pro sběr dat ohledně chování na webu (typicky Google Analytics).
Reklamní cookies
Slouží hlavně pro remarketing (typicky Google Ads).
Personalizační cookies
Slouží pro pokročilou analytiku a personalizaci obsahu.