Konec sporů. Lichtenštejnsko půjčilo významnou sbírku obrazů

12. 5. 2010

Archiv Domácí

Výstava Klasicismus a Biedermeier se stala symbolem znovunavázání diplomatických vztahů České republiky s Lichtenštejnskem. Jde o unikátní projekt Česka s nejmenším státem Evropy po dlouhé době „diplomatického ticha“. Výstava byla zahájena 6. května a bude k vidění do 17. října 2010 ve Valdštejnské jízdárně v Praze. Rodinná sbírka klasicistního a biedermeierovského umění, doplněná o příspěvky z českých sbírek, nabízí výběr z děl nejlepších umělců tehdejší doby.

Je to skoro malý zázrak. Mezi Českou Republikou a Lichtenštejnskem v posledním století nevládly dobré vztahy. Spíš žádné. Obě země se navzájem ignorovaly, a když se sešly, tak to bylo u soudu kvůli nevyřešeným majetkovým sporům. A nyní, ani ne rok po obnovení diplomatických styků, jsou u nás k vidění cenná umělecká díla z bohatých sbírek Hanse-Adama II., vládnoucího knížete z Lichtenštejnu.

Umění spojuje

„S radostí pořádáme tuto výstavu, je to symbol znovunavázání vztahů,“ řekl Kníže Hans-Adam II, jehož otec kníže Franze Josepha II. byl prý posledním Lichtenštejnem, který uměl česky. Výstava Klasicismus a Biedermeier je symbol krásný. Sbírka poskytuje ucelený obraz doby nejen díky 150 obrazům, k vidění jsou také sochy, nábytek nebo porcelán. Pozornost poutají obrazy inspirující se Antikou, což bylo pro klasicismus příznačné. Můj zájem upoutaly největší obrazy výstavy – Prométheus nebo portrét kněžny Karoliny z Lichtenštejna, který je i „tváří“ celé výstavy. Už jenom kvůli nim stojí za to sbírku vidět na vlastní oči.

Pokud jde o Biedermeier, nesmí chybět charakteristické portréty, které jsou zastoupeny portréty dětí knížecího páru. Významnou část sbírky tvoří také reflexe přírody.

Z mého pohledu mě mnohem více zaujaly obrazy z děl klasicistních malířů. Nezapomenutelně zapůsobí pastelové barvy a jemné detaily na obraze květin ve váze.

Naopak některá díla z paměti vypadnou hned, co vidíte další. Nelze mluvit o nezajímavé šedi, ale o přesvětlené bílé. Výjimkou jsou snad jen obrazy lastur, které jsem považovala za fotky. Ve své podstatě jsou velmi prosté. Na bílém podkladu jsou seřazené lastury. Po zjištění, že jde opravdu o obrazy, zaujmou dokonalou přesností. Z opačného pólu barevného spektra zanechá dojem hra se stíny na obraze sochy Vesuv v noci.

„Součástí výstavy jsou i české sbírky, především krásná socha Psýché,“ upozornil hlavní kurátor výstavy, ředitel Lichtenštejnského muzea v Praze Johann Kraftner. V rámci českých sbírek z moravských zámků Lichtenštejnů je vystaveno několik obrazů jeskyně Macochy na Moravě.

Výstava se připravuje dva roky

Tato byla hotová za 3 měsíce. „Musím ocenit moderní média, díky nimž byla organizace možná. Kvůli katalogu jsme spolu telefonovali až z Japonska, jindy z Polska,“ popsala náročné přípravy ředitelka Umělecko-průmyslového muzea v Praze Helena Koenigsmarková.
Scenérii výstavy navrhl architekt Jiří Jabůrek.

Exkluzivně pro web Generace20 odpověděl ministr kultury Václav Riedlbauch na otázku, čím může výstava Klasicismus a Biedermeier přilákat mladé: „Myslím si, že je důležitá příprava. Člověk musí být vybaven, aby tomu rozuměl, i když rozumět je špatné slovo. Jde o vaši interakci s tím, co malíř vypráví. A já vám přeji, abyste si takovou vazbu vybudovali.“

Kořeny na Moravě

S knížectvím Lichtenštejnsko nás spojuje kus společné historie. Lichtenštejnové, kteří patřili k nejbohatším a nejvlivnějším šlechtickým rodům v českých zemích, se usadili na Moravě ve 13. století. Největší vzestup zaznamenali v 17. století. Za stavovského povstání se Karel z Lichtenštejna připojil na císařskou stranu a za odměnu získal jako konfiskáty některé panství.

K nejvýznamnějším sídlům patřily zámky Valtice a Lednice, ze kterých Lichtenštejnové vybudovali současný Lednicko-valtický areál. Ten potřebuje opravu. „Lichtenštejnové pomohli získat dotaci 500 milionů korun na obnovu Lednicko-Valtického areálu,“ řekl na tiskové konferenci ministr kultury Riedlbauch.

Diplomatické ticho

V roce 1919 nastal první spor států, který zapříčinil mnohaleté neporozumění. „Tehdy vlastnili Lichtenštejnové v ČSR 160.000 hektarů půdy, ale po první pozemkové reformě to bylo již jen 3000 hektarů polností a 45.000 hektarů lesa,“ informují ceskenoviny.cz
Po druhé světové válce byl zbytek jejich majetku zkonfiskován, protože se na něj vztahovaly Benešovy dekrety. „Důvodem k tomu byla především skutečnost, že se vlastníci těchto majetků při sčítání lidu v r. 1930 přihlásili k německé národnosti,“ informuje ministerstvo zahraničních věcí ČR.

Kvůli majetkovým sporům odmítlo Lichtenštejnsko uznat samostatné Československo a my jsme stejnou notou odpověděli. Knížectví Lichtenštejnsko se stalo suverénním státem v roce 1806 přijetím do Rýnského spolku. Od roku 1945-1951 vedli Lichtenštejnové soudní spory o vrácení zkonfiskovaného majetku, soud ale jejich žádost zamítl.

K navázání diplomatických styků, a tím i vzájemnému uznání samostatnosti obou států, došlo v září 2009 na návštěvě ministra zahraničí Jana Kohouta v Lichtenštejnském knížectví. Kromě smlouvy o obnovení rozhovorů mezi zeměmi podepsali zástupci i zřízení dvoustranné česko-lichtenštejnské komise historiků, která by měla zpracovat otázky společné minulosti. Šlechtický rod také neoficiálně řekl, že už nebude usilovat o vrácení zabavených majetků, a tak to vypadá na nový začátek oboustranně výhodného česko-lichtenštejnského přátelství.