Vysokoškoláci často vyvěšují bílé vlajky. Chybí jim motivace a zapálení
Možná je to lenost současné mladé generace, možná je to chyba v systému. Pasivní přístup některých studentů ke vzdělání ale v každém případě mívá neblahé následky. Třeba to, že někteří mladí předčasně opouští studium, což nemusí dělat dobré jméno ani jim, ale ani školám. Statistiky z MŠMT ukazují, že kolem 40% studujících na vysokých školách končí nejčastěji v prvním ročníku bakalářského studia. To ale neznamená, že ti, co jednu školu opustí, nedostudují jinou. Procento je to nicméně i tak vysoké.
Důvody jsou různé, prváci od oboru často čekají něco jiného nebo jim učivo připadá příliš náročné. Odejít ze školy, zkoušet a hledat, co studenty baví, přitom není chyba, protože se přirozeně ještě hledají. Může se stát, že si student nejdříve zvolí jeden obor a po půl roce zjistí, že to není ono. Problém ale nastává ve chvíli, když studující obory nebo rovnou vysoké školy střídají téměř každý rok. Potom už skutečně pozorujeme celkový pokles zájmu ze strany některých studentů, kteří jakoby ztráceli chut´ postavit se výzvě tváří v tvář a zdolat ji.
Školy se málo přizpůsobují
Experti se přitom shodují, že vina není jen na straně vysokoškoláků. Podle odborného asistenta na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze Stanislava Štěpáníka (37) jde především o celkovou změnu, kterou společnost za posledních dvacet let prošla. „Máme tolik možností, každý si může dělat, co chce,“ komentuje Štěpáník. A to je právě ten problém. Studenti si totiž mohou klidně zkoušet další a další školy. Zvlášt´, když do 26 let na státních školách studují v jejich očích prakticky zadarmo. „Jenže stát za to školám platí,“ ujasňuje Štěpáník. Právě takové hledání vysněného oboru přijde společnost draho.
Štěpáník na druhou stranu upozorňuje, že vysoké školy se málo přizpůsobují moderním potřebám studentů. „Stát by měl podle mě zavést školné i na veřejných školách. Studium zkrátka není zdarma a mohlo by to pomoc právě k motivaci alespoň dokončit studium,“ dodává. Pravda, nikdo přeci nechce zbytečně platit za prodlužování studia nebo zápis na jinou školu. Ne každý si to navíc může dovolit. Jenže vyřeší zavedení byt´ jen minimálního školného problém znuděných a vyhořelých studentů? Pravděpodobně ne úplně. Jak uvádí analytik a spoluautor díla Studijní neúspěšnost na vysokých školách Aleš Vlk pro server Seznam zprávy: „Stěžejní je, aby se studenti cítili na vysoké škole dobře“. Dostáváme se tak k tomu, jak významnou roli v dnešní době hraje psychická pohoda a vyrovnanost.
Čelit výzvám je zdravé
Jistě, pokud se někdo ve škole skutečně trápí nebo má vážné psychické problémy, určitě by měl vyhledat pomoc psychologa. Toho by studenti měli najít i na svých školách. Není ale št´astné schovávat lenost překonat překážku za deprese, které jsou často jen nahromaděný stres. Paradoxně se do něj většina studentů dostává sama právě prokrastinací a následným tlakem, se kterým neumí pracovat, a tak se potom hroutí. Zdolávat překážky je přitom pro většinu mladých lidí stěžejní faktor, jak se naučit zodpovědnosti a docílit pocitu zadostiučinění. Nemluvě o tom, že v práci bude jen málokdo tolerovat pondělní depku.
