KOMENTÁŘ: Státní vyznamenání ztrácí na vážnosti
V letošním roce poprvé došlo k situaci, kdy člověk navrhl na státní vyznamenání sám sebe. Není to zakázané, veřejnost může navrhnout kohokoliv a poslat jména kandidátů zákonodárcům. Ale je to přinejmenším divné a působí to nepokorně. Takové a další bizarnosti provázejí udílení státních vyznamenání každým rokem. Obřad, který by měl být slavnostní, prestižní a pro oceněné má být poctou, ztrácí čím dál tím víc na vážnosti.
O klesající úroveň ceremoniálu se zasloužil například režisér Robert Sedláček, který na udílení v roce 2014 dorazil v teplákové mikině. Jeho argument, že nemá rád obřady, je bezpředmětné. Člověk může mít stejný názor jako režisér, a přece to neznamená, že půjde na svatbu nebo na promoci v teplácích. Ze strany Sedláčka působila mikina jako účelová provokace a snaha o zesměšnění ceremoniálu. Organizátoři si však podepsali ortel tím, že režiséra v nevhodném oděvu na Hrad pustili.
Napřed radost, pak odmítnutí
Fakt, že vybraní lidé někdy ocenění odmítnou nebo dodatečně vrátí, je další narážkou na neoblíbenost ceremoniálu u některých lidí. Jako před třemi lety zpěvák Vladimír Mišík, který odmítnutí zdůvodnil tím, že se mu nelíbí činy Miloše Zemana. Dal tím najevo, že je pro něj podstatnější, kdo mu medaili předává, než kdo ho navrhl. Hlavním iniciátorem totiž byl poslanec Walter Bartoš (ODS), který se muzice také věnuje, přičemž Mišík přiznal, že ho návrh potěšil. Nakonec ale vyznamenání odmítl.
K roku 2013 se váže také aféra s rektory, kteří nedostali pozvánku na ceremoniál a od té doby jej bojkotují. Rozhodnutí prezidenta působilo jako schválnost a odveta za neumožnění přednášky studentům ekonomie při návštěvě Brna. Celý skandál tak vyznívá dětinsky. Podobné trapné situace by se s předáváním státních vyznamenání určitě pojit neměly, protože shazují jeho úroveň.Když se člověk ohlédne zpět a vybaví si všechny tyto aférky, lehko ztratí chuť se dál o tento obřad vůbec zajímat.