KOMENTÁŘ: Integrace všech dětí ze speciálních škol je nereálná
Co se týče mentálních poruch, záleží vždy na daném dítěti jako na jednotlivci. Mentální retardaci mnohdy provází i další poruchy, což může vzdělávání komplikovat. Ve většině případů se tyto děti učí mnohem pomaleji, tudíž bynestačily tempu svých spolužáků. Mohly by se proto špatně vyrovnávat s pocitem, že za ostatními zaostávají.Díky modernizaci škol, které jsou dnes v mnoha případech bezbariérové, je integrace dětí do základních škol na místě v případě, že je žák handicapovaný tělesně.
Nelze opomenout ani finanční stránku této problematiky. Je důležité si uvědomit, že každý druh postižení si žádá jiné učební pomůcky. Speciální školy mají k dispozici finančně nákladné vybavení pro různé druhy handicapů, které během několika let mohou posloužit víckrát. Pokud by tyto výrobky měla mít základní škola, mnohdy by se mohlo stát, že by jimi koupená pomůcka nemohla být znovu použita pro dalšího žáka s jiným handicapem a škola by tak vynakládala mnoho peněz, které by mohly být použity jiným způsobem pro více žáků.
Asistenti nestačí
Dalším ukazatelem toho, že integrovat handicapované děti do základních škol by bylo velmi obtížné je současná přeplněnost tříd. Učitelé na základních školách mají mnohdy na starosti až kolem třiceti žáků. Pokud by se navíc měli věnovat dětem se speciálními potřebami, mohlo by to narušit plynulost a tempo výuky ostatních.
Jako řešení tohoto problému navrhuje mnoho lidí asistenty. Málokdo si však uvědomí, že kdyby handicapovaný žák měl ve třídě svého asistenta, byl tím vyčleněn z kolektivu třídy. Nejen z pohledu jeho vlastního, ale i ze strany jeho spolužáků, kteří by viděli, že je s ním zacházeno jinak než s nimi. Schůdné řešení to je navíc pouze v případě dětí, které spadají nejníže do hraničního pásma inteligence, tedy s IQ 70 – 80. S touto inteligencí mohou základní školu zvládnout aniž by narušovaly klasické tempo výuky.
