Kočování je zábava a rodinná tradice, i když poutě tolik nevynáší, říkají světští
Tisíce lidí každoročně navštíví atrakce na tradiční Matějské pouti na holešovickém Výstavišti. Teď už si ale zájemci musí počkat zase do příštího roku, pouť skončila 17. dubna. Některé atrakce v areálu zůstanou vypnuté až do příštího roku, většina se ale přesune na jiná místa po celé Evropě. Do Holandska, Německa nebo do českých měst jako je Mníšek pod Brdy či Mukařov. Neustálé kočování po nejrůznějších akcích je totiž téměř jediným způsobem, jak se provozováním atrakcí dá uživit. „Občas to znamená žít ze dne na den a doslova z ruky do huby. Ale uživit se tím dá, nesmíte to vzdávat. Zvlášť, když držíte rodinnou tradici a jste už sedmá generace,“ říká Josef Kolomazníček, provozovatel střelnice. Na té si zájemci mohou vzduchovkou vystřelit plyšáka nebo klasickou papírovou růži. Příliš živo ale u téhle zábavy není. Podobných stánků je na pouti více, ale návštěvníci raději než za střelbou chodí na centrifugu a další adrenalinové atrakce.
Práce musí bavit
Co je pro příchozí výletem a zábavou na jeden den, je pro „světské“ jediný způsob obživy. Často se provozováním atrakcí zabývají celé rodiny. „O koně se pomáhám starat už od pěti let, naučil mě to táta s dědou,“ vypráví dvanáctiletý Karel Helfer, zatím nejmladší člen rodiny, která se celé generace živí ježděním po nejrůznějších českých lunaparcích s koňmi, poníky a kolotoči.
Na cestách jsou většinu celého roku. A to i s dětmi, které během jednoho školního roku někdy vystřídají několik různých škol. Nejvíce se ale učí rodinné tradici. „Provozováním pouťových atrakcí se naše rodina živí už třináct generací. Je to řemeslo, do kterého se člověk narodí a téměř vždycky u něj i zůstane. Děláme to ale hlavně pro radost, ne pro peníze. Bez lásky ke koním a cestování bychom se jako světští živit nemohli,“ myslí si Helfer.
Místo bytu karavan
Pro potvrzení Helferových slov stačí nahlédnout za velké ruské kolo a podívat se na kolonu zaparkovaných oprýskaných karavanů a obytných vozů. V nich „světští“ tráví nejvíce svého času. A když jedna akce skončí, vydají se na druhou. „Abyste s atrakcemi vyžili, musíte se jim denně věnovat a stále u nich být, pořád lákat lidi. Jediné, co vás může opravdu zradit, je počasí – když třeba měsíc prší a nechodí zákazníci, musíme se uskromnit ještě víc, než normálně,“ říká Kolomazníček při vázání papírové růže. Během špatného počasí provozovatelé atrakcí žijí z peněz našetřených ze dnů, kdy na pouť přišlo lidí nejvíce. To se týká hlavně víkendů.
Za jeden vydařený den si „světští“ na pouti mohou díky návštěvníkům vydělat až třicet tisíc korun. U atrakcí, kde je dražší vstupné, i více. Většinu peněz, někdy až dvě třetiny svého příjmu,„světští“ podle svých slov utratí za pronájem místa na pouti, elektřinu a vodu. Ze zbytku peněz dále platí například poplatky za pouštěnou hudbu, údržbu atrakcí a benzín.
Na samotné Matějské pouti v Praze stráví kolotočáři téměř tři měsíce – v polovině února musí začít se stavbou a instalací atrakcí, kterých bylo letos na Výstavišti přes 115. „Od konce února, kdy pouť začíná, až do poloviny dubna, kdy končí, jsme u stánků každý den. Od rána do večera,“ vysvětluje Helfer. V pondělí je Matějská zavřená. Ani to pro většinu majitelů atrakcí neznamená volný den. Provádějí totiž údržbu všech atrakcí a jejich bezpečnostní kontrolu. „Všichni opravují a kontrolují kolotoče nebo centrifugy. My zase necháváme odpočinout koně a staráme se o ně, aby měli aspoň chvíli klidu,“ vysvětluje dvanáctiletý Helfer.