Když se z vysedávání u počítače stane život
Mnoho lidí, zejména mezi mladými, vysedává u internetu nebo počítačových her třeba šestnáct hodin denně. Každý z nás někoho takového zná. Vrstevníci takovým lidem říkají geekové a občas si z nich dělají legraci. Jejich rodiny tuto elektronickou zálibu zase často odbývají tím, že je to sice divné, ale pořád lepší než drogy. Ve skutečnosti ale dotyčnému nemusí být o nic lépe, než kdyby je bral.
Závislost to ale není. „Když se mluví o závislosti, tak mluvíme o nějakých návykových látkách. Tohle je spíše závislostní chování,“ říká psycholog Kliniky adiktologie při Karlově univerzitě Jaroslav Vacek. Závislostní chování, například příliš časté sezení u Facebooku, interaktivních her nebo i u aukčních serverů, prý bývá většinou spojeno s jiným problémem. „Když k nám někdo přijde s něčím takovým, nakonec se většinou zjistí, že má nějaký jiný problém a ten internet nebo počítač je jen jeho konkrétním projevem,“ vysvětluje Vacek.
Podle něj to může být člověk s neurotickou poruchou nebo s poruchou osobnosti. Bývá to prý člověk, který zkrátka funguje trochu jinak než ostatní. Následky ale přesto mohou být podobně destruktivní, jako při závislosti na chemické látce. „U toho internetu to nekončí bezdomovectvím, ale vznikají tam třeba vztahové problémy,“ vysvětluje Vacek. Podle něj závažné případy končí například rozchody s partnerem nebo problémy ve škole.
Pomalý sestup
To potvrzuje i Jiří, středoškolák z České Lípy, který tvrdí, že s problémy s příliš častým užíváním sociální sítě míval. „Doslova jsem ztratil rok života. Veškerá moje aktivita se smrskla na nekonečné střídání školy a Facebooku,“ popisuje svůj zážitek. Rozhádal se prý s rodinou, opustil všechny koníčky a ztratil mnoho kamarádů. Výrazně se zhoršil i ve škole. „Když se mi něco nedařilo, nebo jsem třeba nestíhal práci do školy, tak jsem z toho měl deprese a raději jsem si něco zahrál abych na to nemyslel,“ říká Jiří. Dodává ale, že dřív to tak nebývalo.
Myslí si, že na Facebooku začal trávit tolik času kvůli tomu, že si jej k tomu tato sociální sít´ tak vychovala. Podle něj je navržená tak, aby neustále člověka lákala být online, s někým chatovat, prohlížet si fotografie a hrát nejrůznější hry. Facebook potřebuje prodávat reklamu a k tomu potřebuje, aby byl uživatel online co nejdéle a zhlédl jí co nejvíce. A Jiří to, podle svých slov, odhalil příliš pozdě. Pak teprve přišly deprese a potíže se začaly ještě prohlubovat.
Nebát se a najít lék
Když Jiří viděl, že místo aby se v životě zlepšoval, tak se naopak ve všem zhoršuje, rozhodl se, že s tím něco udělá. „Bylo to těžké, protože jsem zjistil, že kromě toho Facebooku vlastně nemám moc co dělat,“ vysvětluje. Trvalo proto dlouho, než se dokázal svého profilu úplně vzdát. Nakonec si ale našel nové koníčky a lákadlo v podobě prázdné zábavy na internetu bylo brzy pryč. Dnes tvrdí, že to bylo nejlepší rozhodnutí v jeho životě. „Nedovedu si představit, že bych tak žil dál. To nejde,“ přibližuje své pohnutky ke změně.
Motivace byla tím, co jej přimělo ke změně. I Jaroslav Vacek potvrdil, že motivace hraje důležitou roli. „Člověk si musí uvědomit, co mu jeho závislost bere, o co ho připravuje,“ říká. Jenže předtím si prý daný člověk musí šáhnout na dno. To je ale u každého jiné. Někomu stačí zhoršená známka z dějepisu, někdo to doháhne až k vyhazovu ze školy.