K pivu stačí jen tři šišky chmele
Chmelnice je dominantou obce, v níž není obchod ani dětské hřiště. Na návsi je jen malá hospůdka pro letní brigádníky, kteří přijeli na sklizeň. Ve Stekníku mají tři česačky, Oto Pejša je vedoucím té poslední, stojící až u pole. Jmenuje se Ovčín podle umístění v budově, která dřív sloužila k chovu zvířat. „Kolik chmele je potřeba na jedno pivo?” ptám se Pejši. Odpověď mě zarazí. „Stačí jen tři šišky,” sáhne do plné násypky.
Už se nesklízí ručně, traktoristé strhnou zralé štoky (celé rostliny včetně stonků a listů, pozn. aut.), které dovezou na česačku. „Už jede první fůra,“ křičí brigádníci. Chmelové šišky se strojově oddělí a putují do zásobníku. „Tady vždy stojí brigádník a rozhrabává chmel hráběmi,“ předvádí Pejša názorně přímo před násypkou. Z ní se chmel posouvá do sušárny, ve které musí být rovnoměrná vrstva. „Chmel se musí sušit kolem osmi hodin, záleží na druhu. Aby brigádníci věděli, jaký druh chmele se zrovna zpracovává, dáváme do něj už při násypce sondu v podobě PET lahve s nápisem. Na ní si brigádník přečte, že je to třeba chmel Agnus a informaci musí na sušárně zapsat,” přibližuje vrchní chmelař Pavel Kozlovský, který je ve Stekníku nadřízeným pro vedoucí všech tří česaček.
Brigádníci přijíždějí na sklizeň chmele většinou na čtyři týdny a jejich denní režim je jasně daný. Už v pět ráno po zatroubení auta vybíhají všichni ven s ešusem, protože přijela snídaně. Většinou jde o křupavé rohlíky s džemem, na které se všichni těší.
Pokud k tomu najdou sílu, pokochají se krásným východem slunce a ti, kteří mají odpolední směnu, se mohou ještě na chvíli zachumlat do peřin. Ranní skupinka, ještě unavená z večerního popíjení, hned po jídle nazuje holínky a vyráží na česačky.
Romantická večeře z ešusu
Brigádníci se zapojují i do lisování, což je proces, kdy dřevěnou lopatou nasunou chmel do lisu. Ten vypadá jako díra v podlaze, v ní už je však připravený pytel. Když zhasne červené světlo, chmele je v lisu dost. „Po kolejnici potom vytáhnou pytel a zváží ho. Kilogramy se pečlivě zapisují do sešitu spolu s informací, o jaký druh chmele jde, nebo kolik váží obal. Obrovskou jehlou s provázkem zašijí pytel kolem dokola. Lihovou fixou přepíšou informace ze sešitu na právě vzniklý žok, kterých se na paletu vejde šest. „Teď už jsou připraveny k odvozu a když se z chmele udělají granule k výrobě piva, putují už přímo do pivovarů,” dodává Kozlovský.
Ve Stekníku si navíc člověk odpočine od ruchu města i od telefonu. Večer si brigádníci opět běží pro jídlo s ešusem, což celému zážitku přidává to pravé kouzlo a mladí zažijí téměř stejnou zkušenost, jako jejich rodičů.