Jsme jako upíři. Žijeme hlavně v noci, říká dealerka pokeru
V práci tráví někdy i šestnáct hodin bez přístupu denního světla a čerstvého vzduchu. To vše, aby přinesli zábavu a povyražení hráčům karet. Povolání dealera pokeru ale přináší i výhody v podobě flexibilní pracovní doby, pestré společnosti u herního stolu a lákavého finančního ohodnocení bez nutnosti jakékoliv zvláštní kvalifikace.
Rozdáváním karet si lze začít vydělávat bez větších obtíží. „Na pohovor jsem přišla na základě inzerátu na internetu. Neměla jsem vystudovanou žádnou vysokou školu, tak jsem tu práci zkusila a už jsem v podniku zůstala,“ říká Tereza Rakoušová (25) z Prahy, která u pokerového stolu pracuje už 4,5 roku.
Na svém zaměstnání si nejvíce pochvaluje pestrou komunitu hráčů z nejrůznějších profesí a přátelský kolektiv, který se u karet schází. Podpora kolegů jí zase pomáhá zvládat i směnný provoz, jenž začíná v šest hodin večer a končit může i v poledne dalšího dne. „Jsme jako upíři, žijeme hlavně v noci,“ glosuje Šárka Šebková (27) z Prahy, která se po několika letech přesunula z pozice dealerky na vyšší funkci dozoru herní místnosti.
Prostředí, kde tělo rychle chátrá
„Vídám se hlavně s ostatními spolupracovníky a návštěvníky klubu. Tenhle život k tomu svádí. Stýkám se s minimem známých, protože ti většinou pracují přes den,“ popisuje Šebková určitou izolaci, kterou s sebou noční směny přináší. Přizpůsobit se mu musí i vyřizování osobních záležitostí, na které je čas hlavně ráno po odchodu z podniku. „Než jdu dopoledne spát, oběhnu si všechno potřebné papírování,“ vysvětluje Šebková.
Spaní přes den a bdění za tmy však přináší nevýhody. „Nepravidelný noční režim způsobil, že jsem fyzicky chátral a navíc jsem měl i psychické problémy. V prostředí, kde lidé prohrávají vysoké částky, jsem se nedokázal cítit dobře,“ vzpomíná Antonín Sander (23) z Prahy, který z kasina odešel po třech letech. „Tělo dostává hodně zabrat, trpím hlavně na problémy s dýcháním,“ stěžuje si také Rakoušová. Vadí jí zakouřené prostředí se suchým vzduchem z klimatizace, kde musí trávit někdy i šestnáctihodinovou pracovní dobu.
Pracovníci karetních heren se příliš často nesetkají s denním světlem. „Kdybych šla po směně domů bez slunečních brýlí, asi bych umřela,“ směje se Šebková. Umělé osvětlení je totiž pro oči únavné, podobně jako neustálé sezení pro páteř. Navíc není při práci čas pravidelně jíst a zdravé stravovací návyky jdou při nočních turnajích rychle stranou.
Finanční ohodnocení zaměstnanců v této branži se pohybuje přibližně v rozpětí mezi patnácti a dvaceti pěti tisíci korun. „Kolik si vydělám záleží na množství hodin, které v daném měsíci odpracuji,“ vysvětluje Rakoušová. Obvyklé přitom je, že se rozpis služeb mění i přímo během dne. „Když za sebe potřebuji najít záskok, pokaždé někoho seženu,“ pochvaluje si Šebková. Ačkoli většina jejích kolegů přes den spí, alespoň jednoho se jí vždy podaří probudit.
Práci v kasinu vydrží málokdo
Právě vysoká zátěž plynoucí z nočního života bývá důvodem proč lidé tuto profesi opouštějí. Ti, kteří ji vykonávali při studiu, pak odchází pracovat do svého oboru. „Nedovedu si představit, že bych takto dál fungovala déle než další dva roky,“ popisuje Rakoušová své plány na budoucí změnu zaměstnání. Konkrétní představu o svém příštím povolání ale nemá.
Podobně jako ona hodnotí situaci i Sander. „Tuto profesi zvládne člověk dělat jen nějakou dobu, pak jej oslabí na všech frontách. Domů jsem vrácel rozlámaný, cítíl jsem se nemocný a byl jsem podrážděný.” Navíc existuje i nepsaná norma, že kolektiv bývá složený spíše z mladších pracovníků do třiceti let. I to někteří dealeři vnímají jako impuls k hledání jiného povolání.
