Jestli se kvůli koronaviru Radiožurnál změnil, tak jen k lepšímu, říká ředitel zpravodajství Jan Pokorný
Museli jste v rozhlase kvůli současné situaci zastavit nějaké projekty?
Některé jsme pozastavili, protože dodržujeme vládní opatření. Třeba velký projekt k výročí Pražského povstání. Původně to měla být dvoudenní zpravodajská rekonstrukce, ale minimalizovali jsme ji do speciálu. Dále jsme měli připravený rozjezd sportovního kanálu, který by po Olympijských hrách přešel v rádio. Protože se ale největší sportovní událost také zrušila, Radiožurnál Sport posouváme až na příští rok.
V záloze máme ještě 33 lidí
Jaká mimořádná opatření musel Radiožurnál kvůli současné situaci zavést?
V newsroomu se teď točí dvě skupiny reportérů zhruba po padesáti lidech. Vedle toho máme ještě tým, který reportuje z terénu, ale do budovy Českého rozhlasu nevstupuje. Dovnitř nezveme ani hosty zvenčí. Vymezili jsme jedno studio mimo budovu, ze kterého vysílá třeba Lucie Výborná. Chceme tak zamezit nadbytečnému kontaktu, který nemůžeme úplně kontrolovat.
A co kdyby se vám virus do budovy přeci jen dostal?
Uzavřeli jsme karlínské studio rozhlasu v Praze, které jsme vyčistili, vydezinfikovali a připravili tak, aby se odtamtud dalo v případě potřeby vysílat. Pokud bychom museli zavřít redakci na Vinohradské, máme v záloze ještě 33 lidí. Ti jsou už přes měsíc doma v preventivní karanténě, připraveni vysílat po nějaký čas z Karlína a dokonce tam i bydlet.
A ti teď mají dovolenou?
Mnozí z nich pracují, ale cítí se málo vytížení. Chystají třeba podklady pro různé rozhovory nebo debaty. Jsou ale zvyklí makat na sto deset procent a teď vidí, jak v rádiu všichni fungují na sto padesát procent. Myslím si, že je jim trapné, že nemohou pomoct. Já s nimi ale každý večer telefonuji a říkám jim, že než se opatření rozvolní, jsou pro nás klíčovou partou.
Stačilo by 33 lidí na plný chod stanice?
Tým je profesně tvořený tak, aby mohl vysílat téměř plnohodnotný program. Jsou tam lidé od šéfredaktorů až po zvukaře. Takový šéf programu Vladimír Křivka se ale rozhodně nenudí, protože každý den připravuje 20 minut Radiožurnálu.
Lidé prostě potřebovali vědět, co se děje
Řekl byste, že se v koronavirové krizi Radiožurnál změnil?
Jestli se změnil, tak ještě k lepšímu, protože ze začátku této krize nám čísla ukázala, že byl nejposlouchanější stanicí na trhu. Zvýšila se poslechovost, ale hlavně zájem o vysílání přes internet. Náš zpravodajský server iRozhlas.cz měl za březen přes tři miliony reálných uživatelů, čímž se dostal do TOP 10 českých zpravodajských serverů. Podle mě bude ale zájem opadat. Lidé také chtějí přijít na jiné myšlenky. V Radiožurnálu se sice snažíme vysílané obsahy prolínat i s něčím nekoronavirovým, nemůžeme je tam ale dávat uměle a musíme reagovat na události, které se dějí.
Není ten nárůst způsobený i tím, že lidé byli ze začátku hladoví po jasných informacích a očekávali, že právě veřejnoprávní média jim je dají?
Co se týče rozsahu zpravodajství, žádné médium na českém trhu nepřináší v dobách krize tolik unikátních a ověřených obsahů jako Česká televize a Český rozhlas. Samozřejmě jsou privátní média, která také reportují o současné situaci. Z těch elektronických ale není žádné, které by se mohlo v množství a kvalitě rovnat těm veřejnoprávním. Ostatně ta mají ověřené zpravodajství v genech a v popisu práce. Lidé prostě potřebovali vědět, co se děje. Chtěli znát kontexty, protože situace se neustále vyvíjela.
