Zadejte hledaný název
Magazín studentů Vyšší odborné školy publicistiky

Jen třídit nestačí. Dvě třetiny plastového odpadu končí ve spalovně

Přestože jsou Češi šampioni ve třídění odpadu, ze žlutých kontejnerů se reálně recykluje jen třetina plastů. Zbytek umělých hmot končí ve spalovnách nebo v cementárnách. V důsledku to přispívá k nadměrné produkci skleníkového plynu CO2, který se podílí na globálním oteplování.

Obecný předpoklad, že se většina plastového odpadu ze žlutých kontejnerů recykluje, je ve skutečnosti mylný. I když Češi v mezinárodním srovnání třídí umělou hmotu ve velkém, samo o sobě to nestačí. Plastový odpad by bylo nutné dále rozlišit podle jednotlivých druhů a vlastností, jenže to se u nás děje jen částečně. „Tuzemské dotřiďovací linky jsou založeny na ručním třídění, takže dokáží rozlišit jen PET lahve, fólie a takzvané tvrdé plasty, jako obaly od aviváží,“ uvádí expert na odpady z ekologické organizace Hnutí Duha Ivo Kropáček. Zbylé plastového smetí končí v takzvaném výmětu, tedy pro recyklaci nepoužitelném zbytku, který míří do spaloven nebo slouží pro výrobu alternativního paliva do cementáren.

Odpad ze žlutých kontejnerů se od ledna minulého roku dle zákona nesmí ukládat na skládky. Tehdejší vláda tím chtěla navýšit míru znovuvyužití plastů, jenže neúspěšně. Výsledkem není nárůst recyklace, ale přesun plastového odpadu do spaloven. Ty přitom poškozují životní prostředí více než skládkování. „Z hlediska klimatu by bylo nejlepší nerecyklovatelné plasty přestat vyrábět. Do té doby je však skládkování vhodnější než pálení, při kterém dochází k produkci oxidu uhličitého,“ říká Kropáček.

Kelímky se v Česku nerecyklují

Podle dat společnosti EKO-KOM, která zajišt´uje recyklaci a využití obalového smetí na území ČR, třídí odpad 73 procent Čechů. Ne každý však postupuje stejně. „V rámci plastového odpadu doma třídíme PETky, obaly a folie. Zato kelímky od jogurtu nebo matlavých věcí ne, aby se nemusely vymývat,“ uvádí specialistka kvality v Mlékárně Klatovy Klára Sloupová (26).

Student pedagogické fakulty v Plzni Filip Janáč (24) má doma jiný systém. „Jelikož je moje přítelkyně ‚ekoteroristka‘, snažím se třídit všechno, takže i vymývám kelímky,“ prohlašuje Janáč. Jenže na tom, jestli kelímky doputují do žlutého nebo černého kontejneru, ve skutečnosti nezáleží. V Česku se navzdory všeobecnému mínění tyto plastové obaly nerecyklují, končí buďto na skládce nebo ve spalovnách.

Výrazně lepší situace je ve znovuvyužití papíru a skla. Zpracovatelské firmy zrecyklovaly za rok 2020 (podle dat EKO-KOM) 90 procent papírového a 88 procent skleněného vytříděného smetí. Ovšem v případě umělé hmoty je to jen 34 procent přebíraného odpadu. Podle současného cíle stanoveného Evropskou komisí má být do tří let recyklováno 50 procent plastových obalů.

Němci ukazují, jak se to má dělat

Vyhovět požadavkům EU tak bude pro Česko problém. „Je třeba usilovat o větší legislativní a ekonomickou podporu recyklace ze strany státu. Předchozí vláda toto velmi zásadně podcenila, i když na to byla opakovaně upozorňována,“ říká výkonný ředitel České asociace odpadového hospodářství (ČAOH) Petr Havelka.

V otázce znovuvyužití plastů by se nová vláda mohla inspirovat v sousedním Německu, které před sedmnácti lety zavedlo zálohované PET lahve a automatizované třídící linky. „Je zapotřebí zajistit kvalitní dotřídění pomocí automatických linek s infračervenými senzory, které jsou schopny rozlišit jednotlivé druhy u většiny plastů a znovu je využít,“ vysvětluje Kropáček z Hnutí Duha a dodává, že automatizovaný mechanismus v Berlíně odesílá 80 procent vytříděných plastů k recyklaci.

Znovuvyužití plastů komplikují i výrobci

Dalším z důvodů aktuální nízké míry využití odpadních plastů je pestrost používaných materiálů. „Ve žlutém kontejneru je průměrně 40 druhů plastů, a navíc v nevhodných kombinacích. Výrobci by se měli snažit o jednotnost používaných recyklovatelných hmot,“ podotýká ředitel ČAOH Havelka.

Problémem pro recyklaci jsou například i etikety z PVC, které obsahují chlor. Ten by při recyklaci mohl způsobit korozi zpracovatelského zařízení. Automatizované linky etikety nedovedou oddělit od lahví a ruční třídírny to nedělají. PVC etiketa na rozdíl od těch papírových je mnohem pevnější a často obaluje skoro celý povrch PETky.

Plastové lahve s PVC etiketou tak zbytečně končí ve spalovnách. „Výrobci musí převzít zodpovědnost za své výrobky i obaly. K tomu by mělo pomoct to, že výrobci budou za recyklaci svých obalů platit poplatek podle toho, jaký dopad mají na životní prostředí,“ vysvětluje Kropáček. Vedle pokut pro výrobce je možností i osvěta: aby spotřebitelé lahve s PVC etiketou buď vůbec nekupovali, nebo vinětu před vytříděním odstranili.


Šimon Mitro
Šimon Mitro
Studuji třetí ročník na Vyšší odborné škole publicistiky v Praze. Jsem nadšenec do filmů, seriálů, chytré elektroniky a turistiky. Zajímám se o českou politickou scénu. Chtěl bych se stát filmovým recenzentem nebo politickým komentátorem.
Další články autora
X
Nastavení cookies
Funkční cookies
Tyto cookies jsou nezbytné pro fungování našeho webu a nelze je deaktivovat.
Analytické cookies
Slouží především pro sběr dat ohledně chování na webu (typicky Google Analytics).
Reklamní cookies
Slouží hlavně pro remarketing (typicky Google Ads).
Personalizační cookies
Slouží pro pokročilou analytiku a personalizaci obsahu.